Chrámy Muktagiri - bílá perla v zeleni pralesa



Tolkien zřejmě inspiraci pro svoji roklinku z Pána prstenů čerpal v Indii a to konkrétně v Muktagiri. Jinak to není možné. To mi blesklo hlavou, když jsem poprvé viděl snímky bělostných chrámů, vodopádu a zeleně okolní džungle tohoto málo známého džinistického chrámu ve střední Indii.

Už jsem tu několikrát psal, že nejlepší místa jsou ta nepopsaná v turistickém průvodci. Muktagiri je toho skvělým příkladem. Objevil jsem je vlastně náhodou při rešerši pro jiný text a okamžitě se do něj zamiloval.

Džinistických chrámů je v Indii velké množství. Muktagiri patří mezi ty méně známé i mezi vlastními indickými poutníky. Nachází se na úpatí pohoří Satpura ve svazovém státě Madhjapradéš nedaleko Bhópálu.

Stará legenda vypráví, že kdysi dávno seděl džinistický mnich před svou jeskyní, když v tom si všiml žáby, kterou zachytil proud vody padající ze skal a smrtelně ji zranil. Mnich poklekl k umírající žábě a recitoval mantru Namokar (nejposvátnější džinistická mantra).

V tu chvíli se žabka znovu zrodila v podobě nebeské dívky a z vděčnosti přivolala déšť perel, který zasypal okolí. A tak se toto místo stalo známé jako Muktagiri – hora perel.

Dodnes je Muktagiri spojováno s mnoha zázraky. Například během úplňku či při významných svátcích se během noci snáší z nebe žlutý pyl a pokrývá bělostné chrámy. Místní jej nazývají šafránový déšť.

Vlastní chrámový komplex najdete osamocený na úbočí kopců. Obklopuje jej zelená džungle a nejbližší velké město je desítky kilometrů vzdálené. Už toto samo o sobě je v Indii vzácné. Venkovská atmosféra, pár chalup v okolí a vesničané, co pracují na poli. To vše působí jako z minulého století.

Z malého parkoviště a od ubytovny poutníků (gurudvary) vede nahoru několik set schodů. Chrámů je tu dohromady padesát dva. Byly postaveny na plošině pod vodopádem, který je rozděluje na dvě poloviny. Nejkouzelnější pohled na Muktagiri je vždy během období monzunů, kdy je vodopád nejmohutnější a silný proud vody protéká pod mostem, mezi chrámy a padá dál dolů do údolí. Proto sem také největší množství poutníků přichází v období července až srpna. Zbytek roku teče voda ze skály nad chrámovým komplexem sice vydatným, ale nijak impozantním proudem.

Místo je zasvěceno Digambarům, jedné z dvou velkých sekt džinismu. Některé z chrámů jsou jen malými svatyněmi. Jiné, jako například chrám č. 26, naopak patří mezi centrální svatyně a konají se v nich pravidelné bohoslužby. Další chrámy najdete v podzemí skryté za mnoha klikatícími se úzkými chodbami. Rozhodně se k nim nedostane nikdo silnější postavy. Přístupové chodby jsou příliš úzké.

Já jsem bohužel dorazil k Muktagiri ještě před nástupem monzunů, vodopád nebyl v plné síle. Ale přesto mě toto úžasně klidné místo nadchlo. Turisté jej neznají, v průvodci není uvedeno. Je tu klid, příjemné klima a zelená džungle. Pokud vám nevadí zajížďka mimo běžné trasy, určitě se sem vydejte.

 

Praktické informace

  • Nejbližší velké město k Muktagiri je Betul. Cesta vlakem z Delhi trvá přibližně 15 hodin a počítejte s tím, že další čtyři až pět hodin strávíte v autobusech cestou k vesnici Kharpi. Odtud je to k chrámům zhruba 6 km. Můžete se svézt pronajatou rikšou nebo dojít pěšky. Po hodinách strávených v indickém autobuse to může být příjemné zpestření.
  • Z Bhópálu trvá cesta autobusem přibližně 5 hodin (neověřeno). Snad by se tedy dala návštěva Muktagiri spojit s prohlídkou Bhimbetky.
  • U chrámů je gurudvara, kde je možné se ubytovat. Ceny jsou poněkud vysoké (400 Rs v roce 2015).
  • Místní jediná vývařovna vaří levná thali pouze na objednávku (hodinu předem).
  • Neseženete zde žádné jiné běžné potraviny mimo sušenky a colu. Předzásobte se předem.

Další zdroje k Muktagiri

Už jsem se zmiňoval, že jsem neměl štěstí na vodu. Proto připojuji sken pohlednice, kterou jsem dostal v gurudvaře. Takto vypadá Muktagiri za plného monzunu, když je vody dostatek.

A na závěr tu mám jednu perličku - takto vypadaly chrámy v roce 1862.


"Mucktagiri [Muktagiri] Waterfall and Jain Temples", a photo by James Mulheran, c.1862