Ty brďo

 

nevím, čím to je,
ale vždycky skončíme v Indii...

Himálajská úzkokolejka z Kalky do Shimly je technickým divem a zajímavou turistickou atrakcí


Železniční stanice Shimla na trati Shimla-Kalka

Urazit 96 kilometrů vlakem po úbočí Himálaje tu trvá 5–6 hodin. Trať překoná převýšení téměř jeden a půl kilometru a jet rychleji prostě nejde.

Indická úzkokolejka do Shimly je právem jedním z technických zázraků britského stavitelství. I proto byla zapsána na seznam světového kulturního děditství UNESCO.

Vlak z městečka Kalka v nížině do vysokohorského střediska Shimla je pomalejší než autobus. Po trase má totiž 912 zatáček. Ano, skutečně téměř tisíc zákrut. Potřebuje nabrat výšku a překonat množství hřebenů, roklí a horských úbočí.

železnice Kalka-Shimla

Ještě vyšší je množství mostů a viaduktů na trase. Těch je dokonce 969. Snad i proto trvala stavba tohoto krátkého úseku celých dvanáct let.

Proč vlastně stavěli Britové železnici v tak náročném terénu?

Shimla byla přechodným hlavním městem britského Rádže v Indii. V období horka, kdy se v planinách severní Indie nedalo vydržet, se celá britská vláda a administrativa přestěhovaly z Kalkaty (tehdejšího hlavního města) na pár měsíců do Shimly vysoko v horách. Tam panovalo příjemné klima.

Železniční stanice Shimla na trati Kalka-Shimla

Podobným horským střediskem je i Darjeeling v Západním Bengálsku. Z horké a komáry zamořené Kalkaty tam dříve putování zabralo dlouhých osm dní. Darjeeling se proto stal první horskou stanicí v Indii napojenou na železniční síť. Tím se doba nutná k cestování zkrátila na pouhých 21 hodin.

I když je Darjeeling ke Kalkatě nejblíž, volba na letní sídlo vlády padla na vzdálenější Shimlu. První železniční trasa z nížin do podhůří dorazila v roce 1869 do Ambaly. Tam cestující přestoupili na koňské bryčky a dojeli zbývajících 60 kilometrů do Kalky. Kalka byla v té době jen malou prašnou vesnicí v místech, kde se poprvé začínají zdvíhat Himálajské kopce.

železnice Kalka-Shimla má stovky mostů

Dlouhé roky zajišťovaly dopravu lidí z Kalky nahoru do Shimly lehlé koňské bryčky a náklad pak vozily volské potahy.

I tak trvala cesta dva dny. Velmi zajímavě to popisuje J.G. Farrell v románu The Hill Station.

Do Kalky byla železnice protažena až v roce 1891. A ten nejtěžší úsek do Shimly stavitele teprve čekal.

Tragédie při stavbě

Nejdelší tunel na trati má délku 1 144 m a váže se k němu smutný příběh. Místní inženýr, plukovník Barog, udělal chybu v propočtech a v důsledku toho se části tunelu prokopané z opačných stran kopce minuly. Barog neunesl hanbu a spáchal sebevraždu. Jeho pomníček je prý dodnes u ústí tunelu.

Čísla mluví jasnou řečí a dávají dobrou představu o náročnosti stavby.

  • převýšení 1420 metrů

  • 103 tunelů

  • 912 zatáček

  • 969 mostů

  • nejdelší tunel 143 m

  • nejostřejší zatáčka má poloměr 38 m

  • průměrná rychlost 25–30 km/h

První vlak horské úzkokolejky proto nahoru do Shimly dorazil až v roce 1903.

Nevzdělaný Sádhu pomáhá britským inženýrům

Terén, kterým trasa prochází, je opravdu extrémně členitý. Jeden z téměř neuvěřitelných příběhů tvrdí, že britští geodeti měli velké problémy s určením ideální trasy. Jen ale do té doby, než se na stavbě objevil nevzdělaný Bhalku – sádhu (potulný světec, mnich) z horské vesničky nad Shimlou, který bezchybně mávnutím hole určil nejlepší trasu pro ražení tunelů.

Ačkoliv byl nevzdělaný a neuměl číst ani psát, stal se opravdu na mnoho let platným členem týmu geodetů a měl hlavní slovo při určení směru trati. Vše řešil jen pomocí své intuice a klepáním dřevěné hole o skály.

Poté, co byla trať dokončena, se Bhalku vrátil do své vesničky a dál žil pod stromem životem poustevníka

Pět hodin vyhlídkové jízdy

Dnes jezdí až na konečnou spíše turisté než místní. Přeci jen 5-6 hodin ve vlaku oproti dvěma hodinám v autobuse je znát. Některé spoje obsluhují všechny stanice a jsou pomalé a levné. Jenže vyjíždí za tmy a nebo přijíždí za tmy. Což vám určitě vyhovovat nebude. Výhledy na hory, vesničky a trať tu jsou tou hlavní atrakcí. Určitě si tedy připlaťte za jeden z denních turistických vlaků. Vyplatí se to.

Vagóny na úzkokolejce z Kalky do Shimly jsou opravdu malé

Trať je úzkokolejka s rozchodem kolejí 762 mm a tomu odpovídá pohodlí i velikost a vybavení vagónu. Nečekejte žádný velký luxus. Oproti běžným indickým vagónům jsou tu větší okna a hlavně bez mříží. Výhledům a focení tedy nic nebrání.

Takových zajímavých horských železnic je v Indii víc

Úzkokolejka Kalka–Shimla není v Indii jediná. V roce 2008 byl do seznamu kulturního děditství UNESCO zapsán systém horských indických železnic. Jedná se konkrétně o:

  • Darjeeling Himalayan Railway z New Jalpaiguri do Darjeelingu v Západním Bengálsku

  • Nilgiri Mountain Railway z Mettupalayam do horské stanice Udagamandalam (Ooty) v Tamilnádu

  • a tu popisovanou Kalka–Shimla Railway v Himáčalpradéši

Trasa do Darjeelingu je nejpomalejší a nejklikatější, výjezd do hor Nilgiri na jihu Indie zase nejkratší a nejzelenější. Poslední desetiletí se mohutně buduje další zajímavá trasa v náročném terénu – vlakové spojení Jammu a Kašmírského údolí.

Jestli máte rádi železnice, nebo jste jen fandové technických staveb, určitě si zařaďte horské indické železnice do svého plánu cesty.

Nádraží na úzkokolejce Kalka-Shimla

Mohlo by se vám hodit

  • V polovině trasy vlak zastaví asi na 20 minut a můžete si ve stanici koupit občerstvení. Jinak je nutné se zásobit předem.

  • Vlak jede opravdu pomalu a dveře vagónu bývají otevřené, ostatně jako u většiny indických vlaků. Když nestihnete vyfotit jeden tunel, výhled nebo most, nezoufejte. Za další zákrutou čeká další.

  • Lístky na turistický spoj si kupte předem. Bývá plný.

Železniční stanice Kalka na trati Shimla-Kalka

V Shimle Indie nekončí

Dál než do Shimly vlak nejede. Odtud výš do hor už musíte autobusem. Můžete se vydat třeba k zajímavému chrámu v Sarahanu, nebo ještě dál ke klášteru Tabo, do oblasti Kinnaur a vzdálenějšího Spiti.

Scroll to the top