Ty brďo

 

nevím, čím to je,
ale vždycky skončíme v Indii...

Indickým Himálajem podle řeky Rupin vzhůru do sedla a ještě dál



O překvapení na tomto treku není nouze. Divoká řeka, osamělé vesnice, krásné vodopády a sedlo vysoké téměř pět tisíc metrů.

Přesto ale nepatří mezi obtížné. Je jen málo známý, a proto zatím i „nezkažený masovým turismem“. Řeč je o treku přes sedlo Rupin spojující indický Uttarákhand s Himáčalpradéšem.

Každý den si říkáte, že hezčí už to být nemůže, ale zas vás něco nového překvapí. Prales starých cedrů, údolí uzavřené vodopádem, co padá zdánlivě z mraků dolů nebo horská pastvina. Jenže i k tomu vodopádu je potřeba nejprve dojít. Bude vám to trvat přibližně 3-4 dny. Další dlouhé kilometry pak zbývají přes sedlo až do údolí Sangla.

Mírné stoupání od vesničky k vesničce

Trek začíná na odlehlé samotě jménem Dhaula v Uttarákhandu. Dhaula leží relativně nízko, ve výšce 1 500 m n. m., první úsek celé trasy je proto snadný.

Mírnou cestou vzhůru projdete několik vesnic a samot oddělených lesem a úbočím širokého údolí. Krajina je tu silně odlesněná, všude v okolí stezky najdete políčka a pastviny.

Fádní výhledy vám ale může oživit setkání s místními horaly. Je příjemné, když po hodinách plahočení s batohem narazíte na malou čajovnu, kde vám usměvavá paní připraví čerstvý čaj.

Vesnička nad kaňonem

Skoro celý trek vede podle řeky Rupin. Stoupáte úbočím stále výš a výš.

Nad vámi, vysoko v mracích, doslova „visí“ vesničky. Nejdříve je vidíte zespodu jako nedostižné cíle, ale po několika hodinách klikatých cest, roklí a potoků se dostanete na jejich úroveň a ještě dál.

Ční nad téměř kolmou stěnou údolí. Ze zápraží jednoho domu vidíte střechu toho pod vámi. S civilizací jsou spojené jen úzkou stezkou vylámanou ve skále.

Sem dojdou jen pěší. Silnice sem nevede.

Cedrovým pralesem

Poslední takovou vesničkou je velmi fotogenická Jakha.

Odtud vede trasa pralesem himálajských cedrů, mohutných a starých stromů.

Přiblížíte se zpět k řece a sledujete její tok, o vodu tedy během trasy opravdu není nouze. Rupin je krásně čistá a divoká horská řeka.

Alpínské louky, rododendrony a první pohled na vodopád

Pak se údolí prudce otevře, vše kolem je najednou barevné a rozkvetlé. Vy v dálce tušíte blízkost hřebene. Jenže tam je potřeba teprve dojít.

Krajina tu má charakter alpínských luk.

Stezka se místy proplétá porosty rododendronů. My tu byli během období monzunů, vše bylo krásně zelené, ale rododendrony už odkvetly.

Po pár hodinách stoupání podél řeky se v dálce objeví slepé čelo údolí, do kterého z vrchu padá vodopád.

Vodopádem vzhůru

Jiná cesta než skrz vodopád nahoru nevede. Výstup nám sice zabral jen pár hodin, ale byla to snad ta nejkrásnější část celého treku.

Vodopád se láme přes tři terasy a blízkost padající vody je všudypřítomná.

Konečně jsme nahoře. Pod námi je otevřené údolí a řeka Rupin se řítí přes hranu dolů.

Výstup do sedla Rupin

Dá se říct, že poslední úsek před sedlem už je malina. Když jsme vylezli sem, tak do sedla ve výšce 4 650 m n. m. už je to „skoro zadarmo“.

Vládne tu vysokohorská poušť, všude je kamení, modrá obloha a hlavně – monzunové mraky zůstaly hluboko pod námi.

Pastvinami dolů do Sangly

Nahoru to trvá 5–6 dní a dolů pastvinami do Sangly seběhnete za den. Kamení vystřídají zelené pastviny, objeví se horské samoty, opět cedrový les a konečně pak dole v údolí městečko Sangla.

Sangla, to je pro nás civilizace, sprcha, zasloužená večeře o dvou a více chodech, hinduistický chrám a posezení v čajovně.

Ano, můžete sem dojet autobusem. Ale pěšky přes hory to bylo tak nějak lepší, zaslouženější.

Jak a kdy na trek přes sedlo Rupin

  • Trek není uvedený a doporučený v žádném zahraničním průvodci. Proto je tu zatím „turistický klid“. Masové výpravy, turistické ceny a zpovykané davy „bílých výprav“ tu nečekejte. Naštěstí.

  • Od května do června a pak znovu od září do října bude počasí nejlepší. My to šli během monzunů, občas pršelo, výhledy byly vzácnější, a také jsme to zvládli.

  • Z Dehradúnu (nejbližší vlaková stanice) jezdí autobus do Naitwaru (přibližně 8-10 hodin jízdy). Odtud si pronajměte jeep a nebo počkejte na sdílené auto do Dhaula (dalších 45 minut). Zde trek začíná. Po skončení treku je to snazší - ze Sangly jezdí autobusů a aut spousta.

  • Vody je cestou všude dostatek.

  • Zásoby rýže, zeleniny a nějakých těch drobností k jídlu můžete doplnit v polovině trasy ve vesnici Jiskun. Nepočítejte ale s velkým výběrem. Rozhodě se zásobte předem.

  • Popisy trasy a její obtížnosti od indických turistů, které najdete na webu, jsou značně přehnané. Trek není tak náročný, jak popisují, a také udávané časy berte s velkou rezervou. Reálně by se celá trasa dala o den až dva zkrátit.

Scroll to the top