Maheshwar - poutní místo na řece Narmadě


Maheshwar

Nejlepší místa v Indii jsou ta malá, neznámá, nepopsaná v zahraničních průvodcích. Člověk tu nepotká turistu, hotely a restaurace nenabízí západní kuchyni a děti tu neškemrají o propisku nebo rupii. A tak za cenu mírného nepohodlí člověk vidí tu pravou, turismem ještě nezkaženou, vstřícnou a pohostinnou, byť pro bělocha trochu nepohodlnou, Indii.

Jedním z takových míst je i Maheshwar - malé městečko na břehu posvátné řeky Narmady.

Před několika lety jsem navštívil Omkareshvar, poutní místo na Narmadě, rok na to pak Amarkantak - pramen této řeky. A pro tento rok jsem si vybral další poutní místo spojené s touto posvátnou řekou. Nachází se pouhé tři hodiny jízdy busem od města Indore, kam vede dobré vlakové spojení.

Maheshwaru se někdy také říká malé Varanasí. To pro posvátnost místa  a hlavně pro  těch několik málo ghátů, které lemují břeh řeky, obklopeny chrámy, pevností a ašramy poutníků a svatých mužů - sadhuů. Samozřejmě, zatímco Maheshwar není zatím  příliš objeven zahraničními turisty, těch indických sem přijíždí velké množství. Vykonají obřadní koupel v Narmadě, pomodlí se v chrámu, projedou se po řece na člunu a zmizí.

A tak veškerý ostatní život na ghátech sestává z pradlen a pradláků, přinášejících koše prádla, ze svatých můžů, klábosících a kouřících čilumy (dýmky) nacpané marjánkou nebo hašišem a malých kluků, koupajích se v řece.

V takové atmosféře se dá rychle zapomenout na ruch a zmatek zbytku Indie. Samozřejmě, většina lidí tu vydrží pár hodin a hned se řítí za dalšími památkami. Já tu strávil celkem pět dní. Z velké části za to mohli i příjemní lidé, které jsem tu poznal. Přeci jen, ne každý den dostane člověk pozvání k pobytu v ašramu přímo na břehu řeky a dlouhým rozhovorům s jeho obyvateli. A tak jsem opustil běžný hotel a nastěhoval se k sadhuům.

Z okna jednoho z chrámů jsem denně pozoroval řeku a život na ghátech. Náplň dne sestávala z koupání v řece, procházkách po městě, povídání si se sadhui a vaření úžasných jídel z čerstvé zeleniny koupené na trhu.

Mezi největší atrakce města patří pevnost nad řekou, kterou nechala postavit Ahilya Bai Holkar - snacha maharádži z Indore. Její osud byl velmi zajímavý. Poté, co její manžel padl v bitvě proti Mughalům, byla Ahilya, jako správná hinduistická manželka, připravena spáchat sati - rituální sebevraždu na pohřební hranici svého manžela.

Avšak její tchán ji přesvědčil, že potřebuje její diplomatické a státnické schopnosti. A tak Ahillya dalších třicet let úspěšně vládla z místní pevnosti, nechala postavit řadu chrámů a dokonce inicializovala a financovala opravu nejdůležitějšího a nejposvátnějšího chrámu ve Varanasí -  Kashi Vishwanath.


Další zajímavostí jsou mahéshwarská hedvábná a ručně zdobená sárí. Po celém městě je možné  vidět malé rodinné dílničky, kde na ručních stavech tkají většinou ženy. Výroba jednoho pruhu hedvábí o délce 5,5-6 m trvá dva dny.

Co jsou to gháty

Gháty jsou kamenné stupně, schody, které lemují břeh řeky. Bývají mnohostupňovité a vedou daleko do řeky. Odehrává se na nich většina života kolem vody, náboženské obřady i běžné denní činnosti jako praní prádla, koupele nebo i kremace mrtvých.

Sadhuové

Sadhuové jsou indičtí svatí mužové - mniši, kteří se zřekli běžného života. Putují Indií nebo sídlí trvale v ašramech. Rozdělují se do mnoha skupin a sekt. Jsou rozpoznatelní podle purpurové barvy oblečení, často dlouhých vlasů a vousů a obvykle znamení sekty malované na čele.  Tři vodorovne pruhy  značí šivaisty a tvar V pak značí vyznavače Šivy.