Pevnost Mandu: život mezi paláci a chatrčemi



Políčka tu rolníci obdělávají dřevěným pluhem taženým párem kravek. Stejně tak, jako to dělali jejich předchůdci před staletími. Jen okolní kulisy se změnily.

Původní pevnost a palácové město Mandu je stále ještě obehnáno čtyřiceti pěti kilometry hradeb, které protíná dvanáct bran. Ale místní paláce dávno zpustly a zejí prázdnotou.

Náhorní plošina ve státě Madhjapradéš v Indii skrývá jednu z málo známých a navštěvovaných památek. I když leží nedaleko velké dopravní křižovatky a města Indore, zájezdů sem moc nejezdí.

Je pravdou, že takových pevností v Indii najdete mnoho – namátkou jmenujme třeba Gwalior, Diu nebo tu největší v Chittorgarhu. Možná právě proto si zaslouží naši pozornost. I přes svoji omezenou nabídku v oblasti ubytování a stravování.

Turistům je někdy Mandu představováno jako Hampi severu. Jihoindické Hampi se totiž stalo synonymem pro příjemné místo plné architektonických ruin prostoupené historií v kombinaci s běžným životem indických vesničanů.

Místní obyvatelé si však turistů příliš nevšímají. Sami využili volné plochy mezi bývalými paláci a tam, kde se dříve procházela dvorská honorace, jsou nyní chatrče vesničanů. Tam, kde muslimští vládcové stájili své slony, jsou nyní postaru obdělávaná políčka.

Jestliže jste již v Hampi byli a líbilo se vám prolnutí starých paláců s venkovským životem, Mandu nás s velkou pravděpodobností nadchne také.

Není na světě moc míst, kde byste mohli projíždět krajinou, ve které v nádherné symbióze najdete vedle sebe paláce, průplavy a umělá jezera, elegantní pavilony a staré lázně promíchané s domorodými vesničkami, hliněnými domky, políčky a porosty keřů a stromů ověšených stády opic a hejny zelených papoušků.

Za každým zákrutem cesty vás překvapí nový výhled na zelenou krajinu s roztroušenými staletými pavilony.

Nejlepším způsobem, jak si prohlédnout místní pamětihodnosti, je kolo, skútr nebo vlastní auto. Pěšky to nezkoušejte. Pevnost je rozsáhlá a jednotlivé skupiny památek jsou od sebe opravdu vzdálené.

Stávalo zde kdysi opevněné hlavní město hindské dynastie Paramárů. Ve čtrnáctém století, když většinu území Indie dobyli muslimští nájezdníci, zde vznikl muslimský sultanát. A když daleko na severu, v oblasti Delhi, byla původní dynastie Tughlaků vytlačena nově příchozími Mughaly, odešli příznivci původní dynastie sem do střední Indie a tak vznikl mimo jiné také Malwský sultanát.

Jeden z místních vládců, Hošang Šáh, tu ustanovil své sídelní město, rozšířil Mandu a dal mu také jméno Šadíabád – město radosti.

Místní paláce, hrobky, jezera a mešity jsou rozděleny do tří hlavních skupin. Z nich nejimpozantnější je Royal Enclave Group. Jedná se o soubor paláců, harémů a reprezentativních budov postavených na březích umělých jezer. Na hladinách dvou z nich se zrcadlí nejimpozantnější a nejzachovalejší stavba Lodní palác - bývalý harém.

Přímo v centru celé pevnosti a nejblíže vesnici leží mešita, považována za nejlepší příklad afghánské architektury v Indii. Také Hošang Šáhova hrobka stojí za pozornost. Byla první stavbou v Indii, na které bylo použito mramorové obložení. Primát si drží také v použití takzvaného džali – mramorové prolamované ozdobné stěny, kterou do hrobky prosvítá světlo. Svojí symetrií celá stavba zaujala později i architekty slavného Tádžmahálu, kteří sem byli vysláni pro inspiraci. Zhruba čtyři kilometry odtud, na vrcholu prudkého šest set metrů vysokého srázu s výhledem do nížin, leží třetí skupina památek známá pod názvem Rewa Kund. Jeden z nejelegantnějších pavilonů v celém Mandu je spojen s tragicko-romantickým příběhem hindské zpěvačky Rupmati.

 

Krásná Rupmati a muslimský sultán Baz Bahadur jsou pro Indy tím, čím pro evropany Romeo a Julie.

Baz Bahadur byl posledním sultánem vládnoucím státu Malwa. Jednoho dne, při lovu, spatřil nádhernou hinduistickou dívku, která se koupala v řece Narmadě. Zpívala při tom tak úžasným a čistým hlasem, že se sultán, sám vyznavač umění a hudby, na místě zamiloval. Přesvědčil ji, aby s ním odešla žít do Mandu, hlavního města sultanátu.

Následující dny, měsíce a roky pak strávil v její společnosti. Unešený láskou a zpěvem prý zanedbával správu říše. Takže když na Malwu zaútočil v roce 1561 Akbarův generál Adham Khan, měl jen malou práci s porážkou malwské armády a dobytím samotné Malwy.

Baz Bahadur utekl z bitevního pole a zanechal město i svoji ženu svému osudu. Ta prokázala větší kuráž, než její milovaný. Zatímco mughalský generál čekal v předpokojích, aby ji odvedl do zajetí, Rumpati spáchala sebevraždu jedem.

 

O sto let později již bylo celé město opuštěno a v jeho rozvalinách přežívají jen místní vesničané. Parky a promenády byly změněny na políčka. Masový turismus sem zatím nepronikl. A i když sem z nedalekého Indore pravidelně míří pár indických turistů při okruhu Mahešvar - Omkarešvar – Mandu, je zde stále klid.

V zahraničních průvodcích je Mandu zmíněno a vychváleno, stále ale patří mezi ty méně navštěvované památky. Využijte to, než bude pozdě.

 

Praktické informace

  • Pro každou skupinu památek se platí vstupné zvlášť. Přičemž je zde uplatněná klasická indická nespravedlnost – cena lístku pro Indy je 10 Rs, pro ostatní turisty 100 Rs.
  • Ubytovací možnosti jsou velmi malé. MPTDC (turistický úřad státu Madhjapradéš) tu provozuje velmi jednoduchou ubytovnu přímo v centru a jeden předražený resort.
  • Dále tu najdete chrámovou ubytovnu poblíž autobusové zastávky. Je asi o třetinu dražší než ta státní konkurence a poněkud čistější.
  • Hotel Roopmati je cílen spíše na bohatší turistické skupiny.
  • Resorty a hotely mají své dobré a dražší restaurace. Jednoduchá levná jídla a svačiny lze pořídit v okolí autobusové zastávky v centru.
  • Kolo je tu nejlepší dopravní prostředek. Dá se půjčit za pár rupií.