Příběhy Malého Tibetu



Knih o Ladakhu v češtině je stejně málo jako v přírodě sněžných leopardů. Zatímco leopardů stále ubývá, na knižním trhu se objevují nové zdařilé texty o tomto buddhistickém koutu Indie. Jedním takovým je i povedená kniha Příběhy Malého Tibetu od manželů Pavlových.

Příběhy prezentované v knize patří do kategorie pohádek, vyprávění, náboženských textů. Objevují se zde  i osudy obyčejných lidí, drobné historky a anekdoty z běžného života Ladakčanů i vize do budoucna.

Kniha je to tedy velmi pestrá a čtivá. Když už vás začnou pomalu nudit texty vycházející z buddhistické mytologie, osvěžíte se se krátkým povídáním třeba o tom, jak domorodci přinesli otep sena prvnímu autu, které do Ladakhu přijelo. Mysleli si, že potřebuje stejné krmivo jako jejich mezci.

Tak, jako se v knize míchají různé styly vyprávění, je ve finále smíchaná i ladakská kultura. Příběhy Malého Tibetu to velmi dobře odráží. Autoři zde strávili delší dobu jako učitelé v místní škole v Mulbeku a měli možnost poznat Ladakh lépe, než sezónní turisté.

 

Ukázka z knihy Příběhy Malého Tibetu

„Musíme to zařídit tak, aby se oženil tady v Ladaku,“ shodli se po krátké poradě jednomyslně. „Zkrátka mu tu najdeme tu nejvíce atraktivní dívku. Však jich tu máme dost.“

Takže se vydali za inženýrem Norbuem, aby se ho zeptali, jestli by dal přednost inteligentní, vzdělané dívce, nebo spíše nějaké z královského rodu. Tajně doufali, že nebude chtít tu vzdělanou, protože jich tu bylo pomálu. Zato princeznu měla každá oblast Ladaku, každé větší údolí.

Inženýra to překvapilo a pobavilo. Vida, z obyčejného hocha se stal někdo, komu dělají návrhy, jako by byl princ nebo zahraniční ministr. Chvíli přemýšlel a pravda byla, že by rád zůstal v Ladaku. Cítil, že by bylo naplňující zrealizovat tu mnoho skvělých projektů. V Anglii by byl jen jedním z mnoha. Musí však využít příležitosti, že se bojí, aby jim nezmizel. Je potřeba dělat trochu okolky. A navíc, vybrat si ženu na celý život, to není jen tak.

Proto řekl: „Jestli chcete, abych zůstal v Ladaku a oženil se tu, pak si chci vybrat dívku z královského rodu. Najděte mi takovou, která by se chtěla za mne vdát, ale ještě než budu souhlasit se svatbou, chci vidět její fotografii.“

„Fotografii?“ zopakovali překvapeně, vůbec nevěděli, o čem mluví.

„Obrázek. Chci vidět, jak vypadá,“ vysvětlil Norbu.

„Ach, ano, jistě,“ řekli lídři a přemýšleli o nějakém dobrém malíři.

„Mohu vám pro ten účel půjčit svůj fotoaparát,“ dodal inženýr a vyndal z tašky foťák, který si pořídil v Anglii.

Řezník, který přestal zabíjet zvířata

Další zajímavé informace