Ind s turbanem na hlavě a plnovousem - to je častý obrázek mnoha cestopisů a dokumentů. Málokdo však již ví, že tito statní muži nejsou typickými představiteli Indů. Jedná se o sikhy - vyznavače sikhismu, třetího nejrozšířenějšího náboženství Indie.
Sikhismus se zrodil před pěti sty lety v Paňdžábu. I když jsou nyní sikhové rozšířeni po celé Indii, většinu jeho vyznavačů a poutních míst najdete právě zde na severozápadě indického subkontinentu.
Pokud jste alespoň jednou zavítali do uliček starého Delhi - Šáhdžahanabádu mezi Kašmírskou branou a ulicí Jampath, pak existuje kniha, kterou si musíte přečíst. Jedná se o dílo indického (později pákistánského) spisovatele, diplomata a básníka Ahmeda Aliho - Twilight in Delhi.
Twilight in Delhi není jen výborným románem. Je to úžasný záznam života muslimské komunity v Delhi počátku 20. století. I když sám autor se později vyjádřil ve smyslu, že tato kultura, vznešený jazyk, zvyky a atmosféra vymizela vyhnáním muslimského obyvatelstva v roce 1947, stále ještě je možné na místních bazarech spatřit svérázné postavičky, obchody a scenérie tak, jak je autor viděl a zapsal.
Studna v poušti může být pouhou dírou do země nebo nádhernou podzemní kamennou stavbou, centrem společenského dění a místem odpočinku. A právě takové jsou studny v pouštích na západě Indie. Nazývají se vávy a nacházejí se hlavně na území indických států Gudžarát a Rádžasthán.
Ne, nezbláznil jsem se. Opravdu existuje teorie, která říká, že Ježíš byl jogín, který přišel do Palestiny z Indie, přežil ukřižování a vrátil se do Indie (přesněji do Kašmíru) a zemřel zde v pokročilém věku. Berte prosím následující text jen jako zajímavost, perličku a upozornění na jedno místo ve starém Šrínagaru. Vše je sepsáno v knize Ježíš žil v Indii od německého autora Holgera Kerstena. Nejsem historik ani religionista. Nemohu soudit oprávněnost nebo ujetost podávaných informací a sám se k nim stavím skepticky.
Osmset šedesát tři (opravdu 863) chrámů na vrcholu jednoho kopce. To je poutní místo všech džinistů - Šatrundžaja, někdy také nazývaná Palitana podle blízkého města Palitana v indickém Gudžarátu.
Již mnoho století zde bohatí džinističtí obchodníci nechávají stavět a renovovat chrámy. Některé jsou obrovské a důležité, jiné se krčí v koutě a připomínají malou kapličku či naše boží muka u cesty.
Džinismus je jedním z indických náboženství a zároveň jedním z nejstarších náboženství světa. Ve své podstatě je velmi podobné buddhismu a také pochází ze stejné doby (5. století př. n. l.). Avšak ve srovnání s buddhismem je mnohem přísnější, plné askeze, zákazů a pravidel.
Buddhističtí asketové si holí své hlavy, ti džinnističtí si vytrhávají chomáče vlasů. Buddhističtí mniši žádají o jídlo, džinističtí asketové je musí obdržet pouze a jedině bez žádání. A pokud nic nezískají do západu slunce, jdou spát o hladu.
Móhandás Karamčand Gándhí - člověk, jehož si každý spojuje s Indií a s bojem za nezávislost. Co si však přečíst, kde hledat informace o jeho životě a myšlenkách? Pokud se alespoň trochu o Indii zajímáte, dříve nebo později narazíte v literatuře na zmínku o Gándhím a jeho Autobiografii.
"Je-li kde na světě ráj, je to zde, je to zde, je to zde." Tuto větu pronesl mughalský vládce Šáhdžahán při spatření kašmírského údolí. Původně však pochází od perského básníka Firdousího a v originále zní takto: "Agar firdaus bar ru-e zamin ast, Hami ast o-hami ast o-hami ast." Šáhdžahán si tento verš nechal také vytesat na svůj Diwan-i khas - Sál soukromých audiencí v Červené pevnosti v Delhi. A stejný titul si v roce 1960 zvolili pánové Zikmund a Hanzelka pro svůj celovečerní film Je-li kde na světě ráj.
Ašrám Sabarmati leží na břehu řeky Sabarmati v indickém státě Gudžarátu. Veřejnosti je spíše známý jako Gandhi ašram. A kdo z vás viděl Oskary ověnčený film "Gandhi", jistě si vybaví idylické obrázky komunity, kde všichni pracují pro dobro ostatních nebo Gandhiho, jak spřádá na jednoduchém kolovrátku bavlnu.
Nejlepší místa v Indii jsou ta malá, neznámá, nepopsaná v zahraničních průvodcích. Člověk tu nepotká turistu, hotely a restaurace nenabízí západní kuchyni a děti tu neškemrají o propisku nebo rupii. A tak za cenu mírného nepohodlí člověk vidí tu pravou, turismem ještě nezkaženou, vstřícnou a pohostinnou, byť pro bělocha trochu nepohodlnou, Indii. Jedním z takových míst je i Maheshwar - malé městečko na břehu posvátné řeky Narmady.
Komunikace s Indy je někdy opravdu obtížná. Zde najdete přepis skutečného hovoru na jednom nádraží.
místo:
autobusové nádraží ve městě Dras
Madhya Pradesh
Indie
čas:
12:00
účastníci:
moje česká maličkost a zaměstnanec nádraží v kanceláři označené "Informace"
Pokud hledáte v okolí Lehu trek, který by byl snadno dopravně dostupný a zároveň atraktivní, je to právě trasa vedoucí do údolí řeky Markhy. Samozřejmě v Ladakhu najdete velké množství tras, ale většina z nich znamená dlouhé hodiny strávené dopravou na místo začátku nebo konce treku.
V okolí buddhistických klášterů Ladakhu, okolo vesnic a nebo jen tak volně v krajině je možné spatřit modlitební zdi vyskládané z tisíců kamenů pokrytých vytesanými mantrami a mandalami. Tyto "mani kameny" jsou typickým prvkem tibetského buddhismu a proto je najdeme nejen v Tibetu, ale i v Nepálu, indickém Ladakhu nebo Kinnauru - v celé té obrovské oblasti Himáláje zasažené tibetským buddhismem.
Tygr se dvěma skoky vyšvihl nahoru po šestimetrovém srázu. Byla tam malá plošinka a za ní se hora zase vzpínala vzhůru. Slyšel jsem tygra šustit ve zvadlém listí na oné plošince, a pak bylo najednou ticho. To se dalo vykládat dvojím způsobem - buď tygr zahynul, sotva se dostal na plošinku, nebo zůstal nezraněn. Držel jsem pušku u ramene připravenou k výstřelu a pozorně jsem několik minut sledoval, co se bude dít; protože se nic neozývalo, zase jsem pušku sklonil. Tento pohyb uvítalo hluboké zamručení z okraje srázu. Tygr tedy nebyl zraněn a spatřil mě.
Název "dosa" označuje křupavé tenoučké placky - palačinky ze slaného těsta, které se vyrábí z rýže a černé čočky (urad). Spolu s "idli" patří k typickým jídlům jižní Indie. Tyto dosy se plní nejčastěji zeleninou a jí se ráno k snídani i jako lehká svačina. "Masala dosa" znamená doslova dosa plněná směsí. V tomto případě se jedná o brambory, cibuli a různé koření, jehož důležitou součástí je hořčičné semínko.
