Džinismus - cesta askeze


Mahávíra

Džinismus je jedním z indických náboženství a zároveň jedním z nejstarších náboženství světa. Ve své podstatě je velmi podobné buddhismu a také pochází ze stejné doby (5. století př. n. l.). Avšak ve srovnání s buddhismem je mnohem přísnější, plné askeze, zákazů a pravidel.

Buddhističtí asketové si holí své hlavy, ti džinnističtí si vytrhávají chomáče vlasů. Buddhističtí mniši žádají o jídlo, džinističtí asketové je musí obdržet pouze a jedině bez žádání. A pokud nic nezískají do západu slunce, jdou spát o hladu.

Ale to vše jsou jen vnější projevy, pro člověka často matoucí a zavádějící. O čem je vlastně toto náboženství? Před dvěma a půl tisíci lety vznikly oba směry v Indii jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém.

Na rozdíl od buddhismu se ale džinismus nikdy nerozšířil dále do světa a zůstává doménou pouze Indie a i v ní je omezen na pouhé čtyři miliony lidí a státy Gudžarát, Radžastán, Madhjapradéš a Karnataku. Na západě je v podstatě neznámý.

Slovo Džína se někdy také překládá jako vítěz. Zakladatel džinismu Mahávíra Džína patřil mezi takzvané Tirhankary neboli stavitele brodů (ve významu brodů přes oceán znovuzrození). Jako prostředek k vymanění z koloběhu zrození viděl podobně jako jeho současník Buddha askezi a odříkání. A právě díky askezi se jako poslední z řady dvaceti čtyř Tirthankarů z tohoto koloběhu (sansáry) vymanil.

Pro něj a všechny následovníky tohoto Džiny - vítěze je typické vyznávání ahinsa - nenásilí. Toto však dohánějí až do krajnosti. Džinisté odmítají násilí v jakékoliv podobě. Nejen nezabíjení všeho živého, ale také neubližování. Dodržují přísné vegetariánství, které je spojeno dokonce s odmítáním klíčících semen a semen vlastně vůbec, džinisté nejedí ani hlíznaté rostliny.

Stejně jako hinduisté a buddhisté věří džinisté v nesmrtelnou a nezničitelnou duši. Následky činů pak určují formu příštího zrození. Avšak v mnoha způsobech se od těchto náboženství liší. Odmítají víru hinduistů v moc a původ bráhmanů (hinduistických kněží) a nevěří v moc obětin v chrámech. Tou pravou obětí je pro ně celý život člověka naplněný sebekázní, meditací a odříkáním.

To je to pravé, co zbavuje karmu zátěže, která ji táhne ke dnu. Ve svém nenásilí jdou někteří až tak daleko, že metličkou odmetají cestu, po které kráčí, aby omylem nezašlápli nic živé a jedna ze dvou sekt džinismu je známá tím, že její členové nosí přes ústa roušku, aby náhodou nevdechli a nezahubli nějakou tu zatoulanou mušku.

Džinisté jsou rozděleni do dvou sekt. Digambarové (oděni vzduchem) patří mezi více ortodoxní. Chodí bez oděvu, pijí pouze filtrovanou vodu a nevyházejí v noci. Švétámbarové (bíle odění) jsou ve svých zásadách umírněnější a připouštějí možnost spásy i pro ženy. Džinističtí mniši nežijí v klášterech, putují krajinou v malých skupinách.

Nejvyšším ideálem této víry je pak postupné odejítí z života, nejedná se ale o sebevraždu. Tu považují za hřích. Během svého života provádějí přísnou askezi a opakovaně dodržují půst, který se postupně prodlužuje. Dvoutýdení hladovka není výjimkou. V pozdějším stádiu vypouštějí postupně některé druhy potravin a omezují dlouhodobé přísuny jídla. Takovéto "vyvanutí" může trvat i roky a končí dobrovolnou smrtí. J

de o vrchol dlouhodobého procesu naplněného meditací a modlitbou. Pro ně jde o smysluplný závěr života a přetrhání všech vazeb, které je k tomuto světu vážou. Jde vlastně o naplnění jednoho z jejich kréd - neulpívání. Neulpívání  na věcech, na lidech a životě. K tomuto se však uchyluje jen malé procento těch největších asketů.  

Ne všichni džinisté však žijí jako mniši v klášterech. Pro běžné věřící stačí dodržování pěti zásad (mahávrata): nezabíjet, nelhát, nekrást, uchovávat sexuální zdrženlivost a neulpívat na majetku (materiálnu). Stačí jim drobnosti v podobě krátkých půstů, meditace, dobročinnosti a charity a štědrosti vůči mnichům.

Také výběr povolání je pro džinisty omezen. Jednají vždy tak, aby svojí prací a skutky neublížili a neohrozili nikoho jiného. Stali se tedy proslulými finančníky (většinu výdělku věnují na dobročinné účely), obchodníky s drahými kameny a řemeslníky.

Džinistické chrámy patří k významným architektonickým památkám Indie. Jsou často stavěné z mramoru a bohatě zdobené. Právě díky bohatým finančím darům komunity se staly perlami hlavně západoindické architektury.

Mezi nejznámnější místa spojená s džinismem patří:

  • hrámový komplex v Palitaně (Gudžarát) - 865 chrámů na vrcholu jednoho kopce, důležité poutní místo
  • chrámy Dilwara na Mt. Abu (Radžastán) - snad nejkrásnější chrám z bílého mramoru, plný úžasných detailů
  • Ranákpur (Radžastán) - osamocený chrám uprostřed pustiny
  • Shravanabelagola (Karnataka) - poutní místo na jihu, obří socha jednoho z Tirthankarů
  • Khadžuráho (Madhjapradéš) - neplést se známými erotickými chrámy, to je jiné seskupení chrámů
  • Džasalmer  (Radžastán)
  • a mnoho dalších