Hudební nástroje v klasické indické hudbě



Sitar

Sitar je nástroj, který pochází původně z Persie. Název znamená tři struny. Sitar má pohyblivé a oddělávací pražce. Většina melodie se hraje na jednu strunu, pouze několik basových not se hraje na jednu nižší strunu. Na nástroji jsou zároveň tzv. sympathetické struny, které se vždy musí naladit do příslušné ragy. Asi nejslavnějším interpretem je Ravi Shankar, který tento nástroj proslavil po celém světě.

Dalšími vynikajícími hráči jsou Nikhil Banerjee a Vilayat Khan. Všichni tři měli stejného učitele - Babu Alaudina Khana. Za zmínku také stojí syn Vilayat Khana - Sujaat Khan. Ten nejen hraje, ale občas zároveň i zpívá.

Tampura

Tampura je doprovodný nástroj se čtyřmi strunami, který vytváří pozadí indické hudby. Většinou je laděna jako spodní kvinta, prima, prima a spodní prima (pátá, první, první a první o oktávu níž - Pa, Sa, Sa, Sa). Někdy hraje i několik tampur dohromady.

Tabla

Tabla jsou dva bubínky z nichž pravý se ladí do stupnice, ve které se hraje a levý je basový. Nejznámějším tablistou je Zakir Hussain. Jeho otec byl také známý tablista Alla Rakha.

Bansuri

Bansuri je bambusová flétna.  Hráč, který se hrou na ni nejvíce proslavil a zároveň ji postavil na úroveň ostatních klasických nástrojů se jmenuje Hariprasad Chaurasia. Před několika lety dokonce koncertoval i v Praze.

Shahnai

Shahnai je indická obdoba klarinetu nebo šalmaje. Název znamená královská flétna  - Shah = král (persky), Nai = flétna (turecky). Naprostou legendou na tento nástroj se stal nedávno zesnulý Bismillah Khan, který shahnai uvedl mezi klasické nástroje. Při vyhlašování indické samostatnosti v r. 1947 k této příležitosti zahrál recitál v Červené Pevnosti v Díllí. Na shahnai se hraje pomocí dvojitého rákosového plátku. Většinou se hraje v orchestru několika shahnaií, kdy některé z nich jen drží základní tón, a jiné hrají harmonie, či doplňují hlavního interpreta. Dnes je asi nejlepším interpretem na Shahnai synovec Bismillah Khana Ali Abbas.

Sarod

Sarod je zase nástroj původně rozvinutý z podobného nástroje pocházejícího z Persie. Má blánu, a nemá pražce. Hraje se na něj pomocí tvrdého trsátka vyrobeného ze skořápky kokosového ořechu. Nejslavnějším interpretem je Ali Akbar khan, syn Baby Alaudina Khana, ale dnes je v Indii asi nejuznávanějším hráčem Amjat Ali Khan.

Santoor

Je to obdoba cimbálu, ale je menší. Na velmi podobný nástroj se hraje dnes i v Iránu. Hraje se na něj malými paličkami. Nejslavnějším hráčem je Shiv Kumar Sharma, pocházející z Kašmíru. Také on tento do té doby hlavně lidový nástroj uvedl do klasické hudby.

Sarangi

Je to nástroj zvukem připomínající housle, ale zvuk má o něco ostřejší. Hraje se smyčcem, ale v poloze jako na evropské violončello. Nehraje se ale konečky prstů. nybrž částí prstů pod nehty. K nejvýznamějším hráčům patří např. Sultan Khan, Ram Narayan, Sabri Khan a jeho syn Kamal Sabri. Sarangi se většinou používá jako doprovodný nástroj ke zpěvu.

Housle

V indické hudbě se používá i několik původně evropských nástrojů, jako např. housle. Housle se nijak neupravují, pouze se ladí do tzv. otevřených ladění. Většinou se používají v jihoindické hudbě na doprovod ke zpěvu, ale jsou i sólový interpreti, jako doktorka N. Rajam, L. Subramaniam, L. Shankar, V.G. Jog a jiní...

Harmonium

Toto je typicky evropský nástroj, který ale v Indii zdomácněl a stal se neobyčejně populární. Používá se takřka výhradně pouze na doprovod ke zpěvu.

I jiné evropské nástroje se používají ke hraní klasické indické hudby. Za zminku stoji např. upravená kytara, tzv. "Mohanveena" na kterou hraje Vishwamohan Bhat, nebo upravený saxofón Kadriho Gopalnatha. A nesmíme zapomenout ani na mandolinu U. Srinivase.