Malý úvod do indické hudby



Základ indické klasické hudby je tvořen převážně melodií a rytmem. V pozadí zní základní tón a nad ním se vytváří melodie. Zatímco hudebníci na západě rozvíjeli hudební koncepty harmonie a kontrapunktu, v Indii zůstali věrní jednoduchosti a síle melodické stupnice a rytmu.

Principem není hra podle pevně dané a zkomponované partitury, ale improvizace v rozmezí pevně daných pravidel rytmu (tala) a rozpětí not (raga).

Rága

Rága je melodická stylizace pěti, šesti nebo sedmi not s určitými intervaly nebo vztahy, které udávají pravidla konkrétní skladbě (kompozice). Rága tvoří duši indické hudby, přesahuje rámec pouhé stupnice. Každá z rág vyjadřuje určitý, předem daný pocit nebo emoci (rasa). Například  romantickou náladu, strach nebo údiv. Těchto ras je celkem devět.
Každá rága přísluší jiné části dne a měla by se hrát pouze v tuto dobu. Několik rág náleží i konkrétnímu ročnímu období (jaro, deště...).

Hudební stupnice v klasické indické hudbě

Indická stupnice je tvořena těmito notami: Sa, Re, Ga, Ma, Pa, Dha, Ni. Toto odpovídá evropské durové stupnici. Zatímco v evropské hudbě se první nota nazývá podle stupnice (C-C dur, D-D dur, E-e moll,...), v indické hudbě se bez ohledu na stupnici, ve které se rága hraje, vždy první nota nazývá Sa. Indická hudba používá i půltóny - Komal Re, Komal Ga, Teevra Ma, Komal Dha, Komal Ni.

Stavba Rágy

Každá rága má několik částí, které se navzájem liší, a které na sebe zákonitě navazují. V hindustánské hudbě (severní Indie) se rága rozvíjí od pomalého alapu (postupné melodické představování not) ke střední části, která se nazývá vilambit. Zde se přidává i rytmický nástroj, například tabla nebo pakavádž. Pro tuto fázi je typický dlouhý rytmický cyklus.

Co to znamená? Řekněme, že muzikanti hrají v šestnáctidobém rytmu (tintaal). Každý z nich hraje zdánlivě něco jiného a na první dobu se vždy rytmicky potkají. Tyto cykly se někdy i třikrát násobí. A jelikož jsou velmi pomalé, někdy mezi dvěma shodami uplyne i více než jedna minuta. A právě v této shodě se pozná mistrovství muzikantů. Tempo se postupně zrychluje až do rychlé části, která se nazývá drut. Celá rága se zakončí trojnásobně opakovanou frází tihai.

Ústřední částí rágy je krátká kompozice (bandish), ke které se hudebník často vrací a kterou rozvíjí a bohatě na ni improvizuje. Většinou se jedná o kompozice dvě, jedna se hraje u pomalejší části (vilambit) a druhá u rychlé části (drut). Často se při přechodu do drutu mění i tempo (tala).

Další důležitou a nedílnou součástí rágy je její rytmus. Nejčastější rytmy jsou v cyklech šesti, sedmi, osmi, desíti, dvanácti, čtrnácti a šestnácti dob.

Další formy indické klasické hudby

Rágy tvoří klasickou formu indické hudby. Lehčí formu, někdy zvanou semiklasická, tvoří Bhadžány a Thumri. I tyto formy se často řídí pravidly rág. Jsou v délce mnohem kratší a melodie je více daná. Zatímco rága může trvat i více než hodinu, bhadžány trvají zhruna deset až patnáct minut. Důležité je zmínit, že se jedná o vokální formu. Kdežto rága může být jak vokální tak i instrumentální. Další lehkou formou indické hudby je takzvaný Dhun. Je to většinou lidová melodie, na kterou se improvizuje. Zde se k pravidlům rágy tak přísně nepřihlíží. Většinou jde o instrumentální formu, ale některé mají i text a hudebník často při koncertě i kousek zazpívá.

Příklady rág

Shivkumar Sharma (santúr)a Hariprasad Chaurasia (bansuri) Anindo Chatterjee (tabla) Bhawani Shankar (pakavadž)

Vilayat Khan (sitar) a Kishan Maharaj (tabla).

 

Příklad ghazalu

Sujaat Hussain Khan  (sitar),  Kayhan Kalhor (kamanche)

Příklad Bhadžánu

Anup Jalota - Rang De Chunariya