Na noc v klášteře



Naskytla se nám příležitost strávit noc v buddhistickém klášteře. Chemrey gompa leží v odlehlém údolí indického Ladakhu.

Byl to zážitek nevšední a veskrze příjemný. Namísto dlouhého popisu proto vkládáme jen stručnou fotoreportáž. Snímky toho dají víc než slova.

Příchod ke klášteru od hlavní silnice dává vyniknout monumentálnosti celého komplexu modlitebních síní, cel mnichů a knihoven.

Okolní hory jsou suché a vyprahlé, ale údolí pod klášterem je díky zavlažování krásně zelené.

Vešli jsme na do prostoru kláštera, ale nikoho jsme nepotkali. Jen z modlitební síně se ozýval řinkot činelů a mumlání modlitby.

 

Odložili jsme batohy na opuštěném nádvoří, rozočili modlitební mlýnky a zamířili na obřad.

Veškeré osazenstvo kláštera se shromáždilo v hlavní síni k obřadu a modlitbě.

Zatímco se mniši modlili a opakovali mantry, pár vesničanů vše uctivě pozorovalo.

Ale mniší drobotina se netrpělivě ošívala a brebentila u jedné ze stěn.

Když obřad skončil, v klidu jsme si prohlédli staré fresky a sochy.

Domluvili jsme si nocleh v klášteře. Není to tu pravidlem, ale místo se našlo. Celé odpoledne a podvečer jsme pak měli areál sami pro sebe. Mniši zmizeli do cel, klášter se vylidnil a my se hodiny a hodiny toulali po prázdném klášteře nebo seděli na členitých terasách střech, četli si a pozorovali údolí pod námi.

Po večeři vyšlo několik mnichů na nejvyšší střechu a troubilo na rituální trouby. Zvuk je to dlouhý, hluboký a táhlý. Ale tihle trubači potřebují ještě trochu cviku. Byli mírně falešní.

Klášter leží v odlehlém údolí mimo hlavní trasy. Není v něm elektřina a také ve vesničce pod ním nesvítilo jediné světlo. Takže jsme tu byli jen my, hvězdy a hory. Zvuk píšťal se nesl do daleka. Nahrazuje naše kostelní zvony.

Místnost, ve které jsme spali, se nacházela přímo nad hlavním nádvořím.

Panoramatický pohled z okna na okolní hory a klášter byl jeden z nejkrásnějších výhledů celé naší cesty. 

Ráno jsme opět měli celý komplex sami pro sebe. Turisté nepřijeli, vesničané zůstali dole v údolí a mniši byli ve svých celách.

Stačilo jen sednout si do modlitební síně a užívat atmosféru místa.

Jeden z mnichů zapálil olejové lampy a druhý pak svazek vonných tyčinek a kadidlo.

S kouřícím kadidlem obešel modlitební síň a nádvoří kláštera.

Mezitím se už ostatní mniši scházeli na snídani.

S úsměvem nás přizvali k jídlu.

Dostali jsme praženou tsampu (ječnou mouku), kterou jsme si zalili čajem a smíchali do husté kaše. Do druhé misky si všichni nalili řídkou zeleninovou polévku.

I když jsme tu byli jako turisté, cítili jsme se vítaní.

Pak už jen zbývalo sbalit své batohy, rozloučit se a vydat na další cestu.