Ale i duchovní pohnutky potřebují řádné zázemí a proto Indická vláda musela odvést neuvěřitelný kus práce, aby vše mohlo v pořádku proběhnout. Na dně řeky Gangy, v podstatě jsou to rozlehlé břehy, vybudovala základní útočiště pro všechny, kteří se budou chtít koupelí účastnit.
Na místě, kde by za normálních okolností byl jen písek a nějaká ta zatoulaná kráva, vyrostly silnice, přivedla se pitná voda, elektřina a byly zbudovány nesčetné mosty přes řeku i sociální zázemí. Toto Kumbha Melové město by se dalo přirovnat k bájné Shamballe nebo Atlantidě.
Vstoupit do něj můžete jen v ten pravý čas a na správném místě. V období monzunu byste toto místo vůbec neviděli, protože na celé ploše se rozprostírá dno Gangy, jejíž hladina tu stoupá asi o 5 metrů.
Pojďme se na tento inženýrský a společenský zázrak podívat v číslech a srovnáních, abychom nabrali konkrétnějších představu:
- Délka trvání: 55 dní
- Odhadovaný počet lidí: 100 milionů (Čistě pro srovnání Česká republika má něco přes 10 milionů a Delhi má 21 milionů obyvatel.)
- Hustota obyvatel: 517, 000 lidí/km (nejhustěji obydlené město světa — Manila má 43,000/km)
- Obývaná oblast: 58km2
- Vybudovaná délka silnic: 156 km
- Spotřeba pitné vody denně: 80,000kl/den
- Počet lidí vykoupaných v hlavní den koupele: 30 milionů
A co je to, co přivede tolik lidí různých vyznání, kast a národností dohromady v astrology stanovený čas? — soutok tří řek– Gangy, Yamuny a bájné podzemní řeky Sarasvatí. Na jejich soutoku (sangamu) vyvěrá nektar, který očišťuje všechny bytosti od jejich karem. No nezní to lákavě?
Jako každá poutní cesta i tato nezačíná a nekončí pouze samotným smočením ve vodě. Myslím, že všichni, kdo se zúčastnili, Vám poví, že čištění u nich začalo už samotným rozhodnutím, že se k Sangamu vydají, a pravděpodobně u nich stále ještě pokračuje. Je těžké si to představit, ale na místě, kde se kondenzuje vnitřní přesvědčení a dobrá vůle milionů lidí je ve vzduchu i atmosféře jiná vibrace.
Nemusíte být senzibilové, abyste cítili rozdíl v kostele a na diskotéce, že? Tak si zkuste představit místo, kde se rozprostírá stříbrný písek, kam oko dohlédne, večer je chladno a přes den praží zlatavé slunce. Místo, kde neustále slyšíte z různých tlampačů vyhrávat mantry, bhadžany, písně, popěvky a duchovní přednášky. Místo, které hýří různými barvami sárí a turbanů a kde se nerušeně toulají krávy, psi a davy lidí. Místo, kde uprostřed všeho zmatku a hluku najdete uvnitř klid.
Samotná pouť k vodě je jako očistec. Jak se blížíte k epicentru dav, vzduch i očekávání neustále narůstají. Ještě před tím, než odevzdáte všechny své potíže vodě, se odevzdáte davu. Nezbývá než mu důvěřovat, spolehlivě vás vyvrhne k vodě a pak zase nazpět. Jen je potřeba neztrácet smysl pro orientaci, víru a nervy. Voda Vás volá a vtáhne Vás nehledě na její teplotu a zmatky kolem. Někdo se mě ptal, jestli po koupeli cítím nějakou změnu. Určitě! Mokrým je Vám poznatelně chladněji.
Každá situace je volba. Všude se Vám stane něco pozitivního a negativního a záleží na Vašem přístupu, jak se s tím vyrovnáte. Pro mne byla Kumbha Mela jedinečný a neopakovatelný zážitek. Každopádně je to koupel, na kterou se nezapomíná.
Statistické údaje byly převzaty z časopisu India Today (February 25, 2013)
Indii v únoru 2013 navštívila a zapsala: Jana
