Se džberem pro vodu a trochu toho nadhledu



Až si dnes pustíte vodu z kohoutku, zamyslete se nad miliony lidí, kteří pro ni chodí až kilometry daleko a přináší ji od studny či řeky ve džberech a kanystrech.

V textu z knihy “There are other rivers” je o tom jen krátká zmínka, ale pomáhá nám uvědomit si, jak omezené je naše vnímání světa prostředím, ve kterém trávíme většinu času. Indie je obrovská a naše životy omezené.

Ukázka z knihy There are other rivers, Alastair Humphreys

A beautiful young woman stoops to collect water. She strains to lift the full container. Shaped like an amphora it fits snugly into the curve of her hip and I watch the bones in her back ripple as she walks away.

This scene has played out, virtually unchanged, for centuries. It has taken place every day of my life without me ever being aware of it.

India’s enormity reminds me how small the sphere I live my normal life in is. It alters perspective. The ageless river reminds me that my own time is fleeting.

This tableau will take place again tomorrow when I have walked out of it and on thousands of rivers that I will never see, right across India, on every day of my life.

(There are other rivers - Alastair Humphreys)

 

Nádherná mladá žena se sklání, aby nabrala vodu. Natáhne se, aby vyzdvihla plnou nádobu. Ta, tvarovaná jako amfora, se pohodlně vejde do křivky jejího boku a já pozoruji, jak se kosti jejích zad vlní, když kráčí směrem pryč.

Obdobná scéna se odehrává prakticky beze změn po celá staletí. Konala se každý den mého života, aniž bych o tom kdy věděl.

Nesmírnost Indie mi připomíná, jak malý je prostor, ve kterém žiji svůj běžný život. Mění to perspektivu. Nestárnoucí řeka mi připomíná, že můj vlastní čas plyne.

Tento výjev se tu bude konat i zítra, až odtud odejdu, a při tisíci dalších řekách, které nikdy neuvidím, po celé Indii, po každý den mého života.