Podivuhodné příběhy a písně z Modrých hor

Zatímco do města Ooty a jeho okolí míří stále větší davy turistů, můžete si v knize přečíst popisy kmenových rituálů, příběhy a pohádky vyprávěné v chýších původních kobyvatel. Už jejich jména jsou krásná a tajuplná – Todové nebo třeba Uráliové.

Když dnes budete hledat Nilgiri v průvodcích nebo v nabídkách cestovních kanceláří, narazíte nejspíš na idylické obrázky čajových plantáží nebo nabídky výhodných pobytů ve stylových hotelech nabízejících únik před indickým vedrem. Možná by se vám na cestu hodila i tato kniha.

Už jen samotné názvy některých kapitol jsou zajímavé a provokují k přečtení. Posuďte sami.

• Příběh o princi, který se k zbláznění zamiloval do ilurského děvčete
• O čarokrásné dívce Taladž a jejím nenasytném lůně
• Muž s velkou hubou
• Kouzelné mango, princové a krásná nevěstka
• V zemi Todů se stmívá
• Taneční píseň o deštích

Z anotace knihy

Nílgiri, Modré hory (ze sanskrtského níla – modrý a giri – hora) jsou nejvyšší horský masiv na indickém kontinentě jižně od Himálaje. Na jejich území a v těsně přiléhajících okrajových oblastech žije nejméně šestnáct, snad i více, kmenových společenství; není vyloučeno, že v džunglích na jihozápad a severozápad od vlastního horského masivu žijí malé kmenové skupiny, které dosud nebyly „objeveny“.

Tito obyvatelé neznají a neužívají písma, ale zato mají nepřeberné bohatství folklóru, zejména hudby, tanců, mýtů, písní, vyprávění, přísloví. Kniha, založená na autentických pramenech a na dlouholetém výzkumu, který za svých čtyř pobytů v Nílgiri prováděl její autor, podává jen zlomek této tvořivosti. Bylo zejména třeba vystříhat se uveřejnění příliš specifických textů, jako např. složitých legend a mýtů, kterým lze bez hlubšího studia jen těžko porozumět.

Přesto najdeme v knížce vedle kratších anekdotických příběhů i dva mýty, delší téměř pohádková vyprávění a písně i přísloví. Antropologové, lingvisté a folkloristé se shodují v tom, že Modré hory jsou jednou z nejzajímavějších a nejsložitějších oblastí Asie.

Nilgiri

Nilgiri je pohoří na jihu indického subkontinentu. Je částí Západních Ghátů a leží na pomyslné hranici tří svazových států – konkrétně Tamilnádu, Kéraly a Karnataky. Tvoří jej 24 vrcholů vyšších než 2 000 m. Jsou nejvyšším pohořím na indickém subkontinentu na jih od Himálají. Rozkládají se na ploše zhruba 130 x 185 km.

Něco málo z historie

Razili jsme si cestu skrz lesy pod strmými skalami, přes dravé řeky, ohrožovali nás tygři, sloni i jiná dravá zvěř, cesta byla tak obtížná a zima tak nesnesitelná, že někteří z mých spolubratří se v zoufalství, že nikdy nedojdeme cíle, chtěli vrátit… Konečně pak třetího dne jsme se vysoko v horách setkali s velkým knězem Thodarů, obrovitým to mužem krásného vzhledu, s hrudí obnaženou, s dlouhými vousy a vlasy…

(Giacomo Fenicio, 1603)

Nilgiri byly obydleny už v prehistorických časech a kmenové zřízení s osobitou kulturou se tu dochovalo dodnes. Díky nepřístupnému terénu žili místní obyvatelé více méně odděleně od drávidského i árijského obyvatelstva zbytku Indie.

Pro západní svět byla trvale náhorní planina Nilgiri objevena až v roce 1814 Brity. Díky svému příznivému klimatu se brzy stala oblíbeným letoviskem.

S rostoucím osídlením, novými cestami a železnicí, která byla vybudovaná z planin Indie na náhorní plošinu, pokračovalo i odlesnění a postupné vymizení původní kmenové kultury.

Slovy autora

Na území Modrých hor a v těsně přiléhajících okrajových oblastech žije nejméně šestnáct až sedmnáct kmenových společenství, která byla dosud „objevena“ a jsou známa etnologům, antropologům a lingvistům. Není vyloučeno, že v džunglích na severozápad a jihozápad od vlastního horského masívu žijí malé kmenové skupiny, které dosud „objeveny“ nebyly.

K tomu je třeba připočíst přistěhovalce – Tamily z nížin, obyvatele hovořící kannadsky a telugsky, zbytky anglických plantážníků, marvárské a muslimské kupce-lichváře. Představme si, jak nesmírně složitá ekonomicko-sociální a kulturně-jazyková situace na tomto poměrně nevelkém území vznikla. Od lovců-sběračů, kteří neznají ani písmo, až po tamilské administrátory, pracující s počítači.

(Kamil Zvelebil)

Možná právě proto bychom měli číst knihy jako Podivuhodné příběhy a písně z Modrých hor. Nevím o lepší knize v češtině, než je tato.

Poznámka na závěr

Netuším, proč vydavatel zvolil na přebal knihy snímek z indického Himálaje. S Nilgiri tato krajina nemá nic společného. Modré hory jsou stále ještě zelené.