Večer v Himálaji roku 1936 - Paul Brunton



Ve všech horách je úžasně a nezáleží zas tak na tom, jestli jde o rakouský Lechtal nebo Himálaj. Přečtěte si, jak popisoval majestátnost indických velehor Paul Brunton v první polovině dvacátého století. Text je to krásný a nadčasový.

 

Při každém výhledu ze zadního vchodu bungalovu cítím uchvacující povznesení a neobyčejné osvěžení. Tyto pyramidově vrcholy, které se tyčí tak velebně nad dlouhý bílý horský hřeben, změní i člověka nejvíce omámeného městským životem ve zbožňovatele Přírody. Jsou tak velkolepé, hojné a skvoucí! Úsvity s bledými odstíny a úpady s nachovými zbarveními tvoří obrazy, na něž lze hledět tisíckráte bez nejmenšího pocitu jednotvárnosti. Jsou dokonale krásná, tato lesknoucí se úbočí Himálaje, přestože byla často stižena prudkými sněhovými vánicemi a poznamenána lavinami. Jsou to nejneobyčejnější výtvory Velkého Architekta a Mistrovského Tvůrce.

---------------

Za nastávajícího soumraku, když zelené vrchy dostanou rudé stíny, temena hor se zbarví do růžova a usínající slunce promění ledovce ve zlatem lemovanou korunu, hluboký mír převezme vládu v Himálaji.

V tomto hlubokém tichu, v němž nezvučí sirény vozů, ani nezvoní pouliční dráhy a autobusy, v němž není hluku spěchajícího člověka, mizí dnešky a stávají se včerejšky snadno a nepozorovaně. Jestli vůbec někdy, pak zde, při pohledu na vzdálený obzor, kde se země stýká s nebem, může člověk pochopit, co je to spokojenost a těšit se pravému klidu.

(Paul Brunton, Poustevník v Himálaji)