Zasaďte si most. Za 15 let vám vyroste. V pralesích Méghálaji to tak dělají

Jak vypěstovat živý most

Materiál pro takovéto živé mosty najdete i v našich evropských bytech. Je to běžná pokojová rostlina známá jako fíkus (Ficus elastika robusta). Jenže strom, který u nás známe maximálně z květináče, je ve vlhku tropů skutečně doma. A tak mají indické fíkusy výšku patrových domů a obvod kmene se počítá v metrech.

Jejich spletité vzdušné kořeny se natahují daleko přes průměr koruny. Toho využili místní domorodé kmeny Khasi a Jaintia ke stavbě originálních mostů.

Stavba živého mostu spočívá v natažení tenkého vzdušného kořene přes řeku. V první fázi, když jsou silné přibližně jako prst, se k jejich podpoře používá bambusové lešení nebo rovné kmeny arekových palem. Tyto kořeny jsou dostatečně pružné a tak je domorodci smotávají do svazků podobně, jako my splétáme tlustá lana z menších provazů. Jen s tím rozdílem, že v průběhu času takovéto živé lano jen roste a získává na pevnosti.

Postupně přes vodu natáhnou kořeny pro základ mostu, pro zábradlí i na propletené bočnice k vyšší stabilitě a i jistotě. Rozhodně jsem neměl strach přes takovéto mosty řeku přecházet a cítil jsem se na nich bezpečně. Domorodci udávají, že jejich most unese až 50 lidí naráz.

Když jsou kořeny dostatečně silné, vyskládají celou podlahu mostu štípaným bambusem a později i kameny. Živý chodník je hotový.

Celkem trvá 15 až 30 let, než most vyroste natolik, aby se dal plně používat. Jenže pak má v podstatě téměř nekonečnou životnost. Přežije tolik, kolik vydrží mateřský strom na břehu. Samozřejmě, že v místním vlhku dřevo odehnívá a trouchniví, ale stejně tak by trouchnivěl i obyčejný dřevěný most. Ten živý neustále dorůstá.

Kam konkrétně za živými mosty

Mostů jsou po celé Meghalayi desítky. Některé najdete blízko silnic a vesnic. Jsou snadno dosažitelné a velmi populární mezi turisty. K jiným musíte jít kilometry pěšky.

Mezi nejsnáze dosažitelné patří například most u vesnice Mawlynnong. Ta sama funguje jako magnet na turisty. Jestli ale hledáte něco zajímavějšího a méně turistického, určitě zamiřte k vesnici Nongriat. Zde najdete ten nejznámější z mostů – přímo dvoupatrový.

Jak se dostat k živému mostu v Nongriat

Nongriat je malá vesnička ukrytá v tropické džungli. Silnice sem nevede a jediným způsobem, jak ji navštívit, je zhruba 1,5hodinový sestup do hlubokého údolí a přes dvě další řeky. Naštěstí trasa vede po betonových schodech a chodnících.

Nejbližší větší městečko je populární Cherrapunjee. Sem jezdí z Shilongu běžně autobusy a sdílené jeepy. Z Cherrapunjee se musíte dostat do vesnice Tyrna. Autobusem to zabere přibližně 30-45 minut, ale nejezdí často. Pokud minete ranní spoj (někdy kolem 8:00-8:30), nezbude vám než jít pěšky nebo si najmout jeep.

Vesnice Tyrna, kousek od silnice, je zajímavá sama o sobě. Najdete tu několik možností ubytování i jídelny. Dál už musíte jít pěšky.

Celý výlet zabere přibližně jeden den.

Nejprve sestoupíte zelenou džunglí na dno rokle.

Minete několik samot. Les tu není divoký, vesničani v něm pěstují zeleninu nebo mají zahrady plné arekových palem. Určitě si udělejte odbočku cestou k menším a méně známým živým mostům.

Přes řeku je tu natažený moderní ocelový most.

Obdivoval jsem zeleň, květy, hmyz pralesa. A pak se přede mnou otevřel výhled na vesničku Nongriat – skoro by se dalo říct, že je to ráj na zemi.

Ale nespěchejte! Ubytování v Tyrně (i v Nongriat) je levné, jídlo dobré a krajina naprosto úžasná. Zatímco náhorní planina kolem Cherrapunjee je holá a vykácená, tady najdete úžasný zelený a vlhký prales. Živých mostů, roklí a vodopádů je tu mnohem víc, než udávají prospekty a turistické průvodce.

Extra tip na cestu

Vemte si deštník. Zabalte vše do igelitových pytlíků. Dejte si pozor na vlhkost a techniku. Zvlášť, když sem pojedete v období monzunů.