Kedarnath – Šivův chrám, který zázračně přečkal povodeň

Ještě v padesátých letech 20. století sem pěšky došli jen asketové a ti nevytrvalejší poutníci. Pak nastal turistický boom. A to doslova. Úzkou stezku nahradila silnice a počet náboženských poutníků se z několika set navýšil až na současných 800 000 návštěvníků ročně.

Všichni tito lidé potřebují dopravu, ubytování a jídlo. Proto tu všude vznikaly jako houby po dešti nové budovy, mosty a silnice.

Jenže v noci z 16. na 17. června 2013 spláchly deště většinu státu Uttarakhand, zablokovaly silnice, strhly mosty a odřízly na dlouhé týdny horské vesnice od civilizace. Už celý předchozí rok byly srážky čtyřnásobné oproti předešlým rokům. To nakonec způsobilo roztátí ledovce Chorabari a hráz horského jezera Chorabari Tal nevydržela a praskla. Poutní místo Kedarnath leží přímo pod ním a tak byl nápor vody o to rychlejší a ničivější.

Většina kamenných domů se zřítila, plechové stánky a boudy vzala voda a proudy bahna okamžitě pryč. Jenže samotný chrám zůstal jakoby zázrakem nedotčený. Místní lidé mi ukazovali mohutné balvany, které se zastavily pár metrů nad ním.

Celkem tu v údolí zůstalo uvězněno 70 tisíc lidí. Teprve po třech dnech obnovila indická armáda částečně provoz na silnici a evakuovala turisty, poutníky i místní obyvatele.

Kedarnath pak zůstal uzavřený po dobu jednoho celého roku.

S tisíci poutníky nahoru údolím

Nyní tu vše opět funguje jako v dobře promazaném turistickém stroji. Cesta autobusem z Rišikéše zabere 10-12 hodin. Pro osobní auta je v Sonprayagu, což je poslední větší městečko na trase, k dispozici velké parkoviště a množství hotelů. Odtud jezdí kyvadlově speciální jeepy a odvážejí poutníky do Gaurikundu. Cesta zabere jen asi 20 minut a odtud už musíte dál pěšky.

Celý výstup trvá 6-10 hodin. Záleží samozřejmě na kondici poutníků. Trasa má asi 18 km a vede prudce do kopce podél řeky Mandakini. Ti, kteří se na pěší výstup necítí, se mohou nechat vyvézt na hřbetu koníka. Naháněčů a koňských stanovišť je cestou opravdu hodně.

Není to těžký trek. Trasa je dobře dlážděná a nejprudší svahy zdoláte po betonových schodech. Problém může dělat snad převýšení. Cílové místo – chrám Kedarnath totiž leží v nadmořské výšce 3 583 m n.m. Ne všichni to napoprvé a snadno vydýchají.

Mnozí poutníci se stejný den vrací dolů. Samozřejmě až po nezbytném obřadu (púje) v Šivově chrámu. Určitě se ale vyplatí tu jednu i více nocí zůstat. Místo je to totiž úžasné.

Šivův chrám

Samotný Kedarnath leží v širokém zeleném údolí s pozadím zasněženého horského masivu. Není divu, že po staletí přitahoval poutníky a svaté muže. Je opravdu impozantní. Je jedním ze dvanácti míst označovaných jako Jyotirlinga – tedy dvanácti nejposvátnějších šivaistických chrámů Indie. Z nich je nejsevernější a nejvýše položený.

Pro nás, jako evropské turisty, může být zajímavý i z jiného úhlu pohledu. Zatímco do mnohých Jyotirlinga chrámů, jako je třeba Kashi Vishwanath ve Váránasí, vás vůbec nepustí a nebo musíte stát mnohahodinovou frontu, což je třeba případ chrámu Mahakaleshwar v Udžainu, zde je poutníků málo. Navíc bráhmani jsou v tomto odlehlém horském chrámu velmi vstřícní. Byli velmi zvědaví a ochotní si povídat. Není problém se dostat až do samotné vnitřní svatyně přímo k lingamu. To není v mnoha indických chrámech vůbec samozřejmé.

Možná i proto jsme si užili klid a pohodu celého místa. Když opadl hlavní nápor poutníků, všichni odešli dolů do údolí a v Kedarnathu zůstalo jen pár desítek lidí přes noc, seděli jsme dlouho v chrámu nebo si povídali se sádhui tábořícími okolo něj.

Stopy povodně

Přímo na místě i na snímcích je jasně poznat, kudy se tu tehdy valila voda. Domy jsou stále ještě poničené a svah nad chrámem je rozrytý. Muselo to být opravdu silné, když ještě pět let po katastrofě se rýhy v krajině úplně nezacelily.

Indové tu nyní mohutně staví. Opravili a zarovnali náměstí před chrámem, postavili nové domy a nad celou planinou budují ochrannou bariéru. Zatímco na starších snímcích, které jsou snadno dohledatelné na internetu, vidíte rozsáhlou zelenou louku, nyní jsou tu všude plechové boudy stavařů. Celý den tu zní brusky kameníků a těžká technika zatlouká piloty do říčního břehu. Jen by mě zajímalo, jak sem vlastně všechny ty stroje dostali.

Kedarnathem pouť teprve začíná

Kedarnath je součástí čtyř důležitých poutních míst severní Indie zvaných Chota Char Dham. Když už tu budete, navštivte jako ostatní poutníci také Gangotri, Yamunotri a Badrinath. Leží v ale rozdílných údolích a doprava mezi nimi není jednoduchá. Zabere desítky hodin.

Praktické informace k cestě do Kedarnathu

• 18 km pěšky a zhruba 6-10 hodin z nejbližšího města Gaurikund, kde končí silnice.

• Jídelen, čajoven a stánků je cestou dostatek. Také nahoře u chrámu najdete jednoduché hotýlky a ubytovny. Nečekejte ale žádný velký luxus.

• Kedarnath je otevřený jen půl roku. Během zimních měsíců je uzavřený. Ověřte si před cestou aktuální situaci.

• Jestli nemáte čas, ale zato hodně peněz, můžete se sem nechat vyvézt vrtulníkem.