Uttarákhand

V roce 2013 zasáhly oblast severní Indie mohutné deště. Následné záplavy zničily množství domů, mostů, silnic a utopilo se více než 6 tisíc lidí. Zasažený byl i Kedarnath, jedno z nejposvátnějších míst Indie.
Pět let poté jsou v krajině stále ještě patrné stopy po velké vodě, ale nejdůležitější šivaistický chrám vysoko v horách zůstal jakoby zázrakem nedotčený.

O překvapení na tomto treku není nouze. Divoká řeka, osamělé vesnice, krásné vodopády a sedlo vysoké téměř pět tisíc metrů.
Přesto ale nepatří mezi obtížné. Je jen málo známý, a proto zatím i „nezkažený masovým turismem“. Řeč je o treku přes sedlo Rupin spojující indický Uttarákhand s Himáčalpradéšem.

Ano, máte pravdu. Ten nadpis je mírně ironický. Na severoindický Rišikéš a lekce jógy si totiž názor musí udělat každý sám.

Stojí v odlehlém himálajském údolí a nevede tam silnice.
Budete u něj skoro sami. Není příliš známý a neproudí k němu davy poutníků.
Pěší trasa od poslední vesnice nahoru do hor je krásná a přiměřeně obtížná.

Byli byste ochotní jít pěšky třicet dní trasu, kterou dnes ujede autobus za dvanáct hodin?
Jako z jiného světa tak působí zápisky dávných poutníků z první poloviny dvacátého století. Přečtěte si popis cesty ke Kedarnáthu od Paula Bruntona.

Poutních míst jsou v Indii tisíce. Některá z nich jsou však významnější něž jiná. Už staletí tu putují poutníci k pramenům posvátných řek. Jamunotri, pramen řeky Jamuny, leží v Garhvalském Himálaji. Ne každý však ocení dlouhé trmácení plechovým autobusem po klikaté horské silnici, aby se smočil v prameni nějaké řeky.

Nepřístupné horské hřebeny Himálaje. Počátek 20. století a hory bez silnic a horských hotelů tak typických pro dnešní dobu. Život v osamělém bungalovu v horách indického Garwalu.

Paul Brunton popisuje svět Himálaje, který už neexistuje. Možná právě proto je potřeba, abychom takové texty četli.

Tygr se dvěma skoky vyšvihl nahoru po šestimetrovém srázu. Byla tam malá plošinka a za ní se hora zase vzpínala vzhůru. Slyšel jsem tygra šustit ve zvadlém listí na oné plošince, a pak bylo najednou ticho. To se dalo vykládat dvojím způsobem - buď tygr zahynul, sotva se dostal na plošinku, nebo zůstal nezraněn. Držel jsem pušku u ramene připravenou k výstřelu a pozorně jsem několik minut sledoval, co se bude dít; protože se nic neozývalo, zase jsem pušku sklonil.