Ty brďo

 

nevím, čím to je,
ale vždycky skončíme v Indii...

Himáčalpradéš



Himálajská úzkokolejka z Kalky do Shimly je technickým divem a zajímavou turistickou atrakcí

Železniční stanice Shimla na trati Shimla-Kalka

Urazit 96 kilometrů vlakem po úbočí Himálaje tu trvá 5–6 hodin. Trať překoná převýšení téměř jeden a půl kilometru a jet rychleji prostě nejde.

Indická úzkokolejka do Shimly je právem jedním z technických zázraků britského stavitelství. I proto byla zapsána na seznam světového kulturního děditství UNESCO.



Sarahan – zajímavá historie lidských a zvířecích obětí v himálajském chrámu

Bhimakali temple Sarahan

Současná horská silnice číslo 22, která vede po trase stezky původně spojující Hindustán a Tibet, je dostatečně rychlá a široká. Málokdo si ale uvědomuje, že ne vždy to tak bylo. V její polovině, mírně mimo trasu, leží jedno zajímavé místo – chrám Bhimakali.

Dnes tu potkáte usměvavé turisty s fotoaparáty i hinduistické poutníky. Ale ještě nedávno probíhaly v místním chrámu krvavé lidské oběti.



Indickým Himálajem podle řeky Rupin vzhůru do sedla a ještě dál

O překvapení na tomto treku není nouze. Divoká řeka, osamělé vesnice, krásné vodopády a sedlo vysoké téměř pět tisíc metrů.

Přesto ale nepatří mezi obtížné. Je jen málo známý, a proto zatím i „nezkažený masovým turismem“. Řeč je o treku přes sedlo Rupin spojující indický Uttarákhand s Himáčalpradéšem.



Shimla počátku 20. století – román The Hill Station od J.G. Farrella

Koloniální Indie, pletichy a vztahy mezi britskými úředníky a jejich rodinami. Nadřazenost domorodcům i kastovnictví mezi bílými. Atmosféra horské stanice Shimla, malého ostrůvku té „pravé Británie“ uprostřed indických hor.

To vše popisuje ve svém nedokončeném románu “The Hill Station” J.G. Farrell. A stojí za přečtení.

 

Dhankar gompa – klášter, který se rozpadá

Tisíc dvě stě let tradice, výhled na soutok řek Spiti a Pin, tři sta metrů vysoký útes a postupný rozpad.

To je klášter Dhankar v odlehlé části indického Himálaje v oblasti Spiti. Leží zdánlivě vysoko v mracích, ale postupně se řítí dolů do údolí. Původně byl pevností a sídlem královské rodiny, nyní tu žije pár mnichů a občas se zde zastaví několik turistů.



Přes sedlo Pin-Parvati do Údolí sněžných leopardů

pohled ze sedla Pin-Parvati

Víte, jaký je rozdíl mezi trekem v Norsku a v indickém Himálaji? Na obou místech najdete krásné hory a dechberoucí scenérie.

Pouze v Indii ale můžete vysoko v horách, čtvrtý den túry, potkat svatého muže – bosého sádhua, který vás pozdraví „Om Namah Šivája“ a pak jde v klidu dál, vybaven pouze dekou a konvičkou. Zatím co vy se ploužíte s velkým batohem, pohorkami a výbavou za tisíce.



Za horkými prameny v Manikaranu

Manikaran

Několikrát jsem projížděl okolo a nikdy jsem se zde nezastavil. Buď mě stručný popis místa v průvodci nezaujal,  a nebo nebyl čas. A byla to škoda.

Teprve loni jsme s malou oklikou odbočili z hlavního údolí v Kulu a strávili dvě noci v Manikaranu – poutním místě s horkými prameny v Himáčalpradéši, zhruba 40 kilometrů od hlavní trasy směr Manali.



Nedotýkejte se Malany

Vesničanka z Malany, izolované vesnice v indickém Himálaji

Na úbočích indického Himálaje leží tisíce malých odlehlých vesniček. O jedné z nich se však pravidelně píše v tisku, natáčejí se o ní filmy a navštěvují ji zahraniční i indičtí turisté. Stovky let zůstávala malá vesnička Malana izolovaná od civilizace.

Nachází se na malém ostrohu pod hřebenem v jednom bočním údolí indického Himálaje a zachovala si velmi originální atmosféru a svébytnou kulturu.



Za Manali je zával

Silnici ve Spiti zavalilo bahno.

Minulé léto kamarád naletěl. Pečlivě připravený plán cesty vzal za své hned první den po příletu do Delhi, když uvěřil kašmírským naháněčům, že na silnici do Ladakhu je zával. Před tím jsme strávili jedno celé odpoledne plánováním trasy, počítáním dnů a hodin tak, aby jeho cesta po Indii byla co nejplynulejší.

No a v Delhi se dozvěděl od chlápka na ulici, že za městečkem Manali je zával a silnice nahoru je neprůjezdná.

Stránky

Scroll to the top