Sarahan – zajímavá historie lidských a zvířecích obětí v himálajském chrámu

Původně vzdálený a nestupný

Právě zde, v Sarahanu, bývala bohyně Bhimakali uctívaná krví lidí.

Na první pohled nás lidské oběti mohou šokovat, ale uvědomme si, že se bavíme o staré náboženské praxi v horském království v chrámu ukrytém za vysokými hřebeny Himálaje. O místě, které bylo staletí odříznuto od civilizace směrem do Indie i do Tibetu.

Z nejbližšího velkého města sem autem dojedete za pár hodin. Vzdálenost 180 km od Shimly vypadá na mapě jako malá a snadná. Silnice se ale kroutí a průměrná rychlost nahoru do hor málokdy přesáhne 30 km/h. Běžné linkové autobusy ji tedy i s přestupem zvládnou za necelý den.

Možná byste řekli, že dnešní cesta je dlouhá a únavná. Jenže ještě na počátku 19. století byl Sarahan téměř nedostupným chrámem vysoko v Himálaji.

Pěší putování sem zabralo přibližně tři týdny.

Až do roku 1850 sem totiž z nížin vedla jen úzká pěšina. Teprve Lord Dalhousie, generální guvernér Indie, ji nechal rozšířit tak, aby lépe zvládla dopravu zboží mezi Indií a Tibetem. Dál, směrem k tibetské hranici, byla cesta protažena mnohem později.

Když pak v roce 1962 Čína napadla a obsadila Ladakh, vznikla přirozená potřeba rychlé spojnice z indických nížin do obtížně dostupných horských oblastí. Za rozvoj staré cesty označované jako Hindustan-Tibet Road tedy vděčíme vojákům a druhé polovině dvacátého století.

To už ale dávno lidské oběti v Sarahanu neprobíhaly. Tato praxe skončila s příchodem Britů v 19. století.

Sarahan je bránou do oblasti Kinnaur

Dnes je chrám Bhimakali v Sarahanu příjemnou zastávkou na cestě horami. Pro hinduisty je důležitým poutním místem a turisté zas obdivují jeho originální styl – směs hinduistické a buddhistické architektury i polohu vysoko nad údolím.

Je pravda, že má své kouzlo. Pro západní Himálaje a zejména Kinnaur, jsou totiž typické věžovité chrámy a Sarahan patří mezi největší z nich. Tvoří jej soubor mnoha budov, opevnění, nádvoří a věží.

Skládá se ze čtyř celků. Na obvodu najdete správní budovy a ubytovnu pro poutníky. Směrem dovnitř pak procházíte branami s nádherně zdobenými panely.

Jádrem působivého komplexu jsou dvě několikapatrové věže se stěnami prokládanými vrstvou kamenů a cedrových trámů. Nad nimi se tyčí elegantně prohnuté střechy pokryté břidlicovými taškami.

Součástí je i bývalý královský palác. Sloužil jako sídlo vládců království Bashahr.

Blýskavé zlaté ozdoby dekorující věžičky připomínají spíše buddhistické chrámy. Dřevěné panely stěn i trámy střech jsou doplněny bohatou dřevořezbou. Výzdoba zahrnuje motivy obou velkých náboženství.

Místní bohyně Bhimakali (jiná forma známější bohyně Durgy) byla až do poloviny 19. století uctívána pomocí lidských obětí. Tato praxe je potvrzená a je jisté, že tu probíhala. Co se však liší, jsou informace, jak často k ní docházelo. Prameny se v tom rozcházejí a ani vyprávění místních vesničanu není možné brát jako směrodatné.

Jisté je, že rituální vraždy probíhaly u hlavního chrámu – to je ta původní a starší věž po pravé straně. Jazyk bohyně Bhimakali byl pokropen krví oběti a tělo svrhnuto do kryté studny vedle ní. Podle některých zdrojů zde byli lidé obětování jednou za deset let, jinde se píše o každoročním rituálu.

Od lidí přes ovce až ke kokosákům

Už více než 160 let jsou tu lidské oběti nahrazeny berany, kozami a buvoly. Při každoročním festivalu Ashtami jich tu bývaly obětovány desítky.

Tak to ke spokojenosti všech zúčastněných trvalo až do srpna roku 2014.

Ne, že by se snad obnovily lidské oběti, to opravdu ne. Právě naopak – ochránci zvířat prosadili u nejvyššího soudu státu Himáčalpradéš zákaz zvířecích obětin ve všech chrámech tohoto horského státu. Do té doby to byla běžná praxe nejen ve velkých poutních centrech typu Sarahan, ale i v malých vesnických svatyních.

Sám jsem byl kdysi svědkem takového festivalu ve vesnici Čitkul v údolí Sangla.

Na kamenném prostranství uprostřed vesnice se shromáždilo zhruba sto lidí a místní bráhmani obřadně podřízli několik koz a ovcí. Byl to velmi silný zážitek. Ano, byl krvavý a pro někoho možná nechutný. Krev byla nabídnuta bohyni a maso později spotřebovali všichni zúčastnění.

Vše ale patřilo k oslavě místního božstva a mohli bychom se bavit o tom, čím se setkání vesničanů Himáčalpradéše liší od typické české zabíjačky pašíka.

Ale zpět k současné situaci. Vhledem k tomu, že obyvatelé tohoto horského státu chovají hlubokou víru ve svá božstva a zvířecí oběti jsou důležitou součástí jejich tradice a víry, byly čtyři následující roky plné soudních sporů, žalob a odvolání.

Už žádná krev

Místní náboženské komunity se pořád ještě soudí s ochránci zvířat. Ti mají v současnosti navrch a oběti jsou stále nelegální. Ovce byly nahrazeny kokosovými ořechy a tak jediné, co nyní zkrápí sochy bohů, je kokosové mléko. Stejně jako v celém zbytku Indie.

„No person throughout the State of Himachal Pradesh shall sacrifice any animal in any place of public religious worship, including all lands and building near such places of religious worship, which are ordinarily connected for religious purposes or in any ceremony/Yagya/ congregation or procession connected with any religious worship in a public street.”

Zde je vidět, jakou dlouhou cestu jsme urazili během pár století ve způsobu, jak uctít božstvo – od podříznutých lidí přes ovce a kozy až ke kokosovému mléku.

V nedalekém Jari (Jeori) na hlavní cestě údolím je památník 132 lidem, kteří v šedesátých letech zemřeli při stavbě Hindustan-Tibet Road. Můžeme tedy s nadsázkou říct, že lidské oběti v polovině 19. století bohužel neskončily.

I kdybychom však neřešili krvavou historii bohoslužeb v Sarahanu, stále je to úžasné místo. Zajímavá architektura, umístění na úbočí horského masivu, výhled do údolí… Je toho opravdu hodně, proč se vyplatí přerušit putování starou stezkou mezi Indií a Tibetem právě zde.

To ještě není vše – pár zajímavostí na závěr

• V roce 1905 zasáhlo Sarahan zemětřesení. Původní stará věž se naklonila, ale při dalším otřesu se vrátila do původní polohy.

• V roce 1927 byla vedle starého chrámu postavena věž nová a svatyně přenesena do ní.

• Od chrámu Bhimakali můžete na protějším hřebeni pozorovat krásnou pětitisícovku a zároveň šivaistické poutní místo — vrchol Shrikhand Mahadev s výškou 5227 m. n. m.

• Ze Sarahanu pochází královská rodina bývalého státu Bashahr. Její poslední potomek, rája Virbhadra Singh, se zároveň stal premiérem státu Himáčalpradéš v období 2012–2017.

• Prima ubytování najdete přímo v chrámu. Má k dispozici několik pokojů.