Ze Sonamargu do Naranagu - kašmírské hory


Začátek treku v Sonamargu

V roce 1997 byly kašmírské hory na pomezí Indie a Pákistánu uzavřenou oblastí. Z Gulmargu se nedalo vyjít vůbec nikam (platí dodnes), Amarnath byl pro zahraniční turisty nedostupný, stejně jako trek z Pahalgamu k ledovci Kolahoi. Jediné místo, kam bylo možno získat povolení, byla trasa ze Sonamargu přes jezera Vishensar, Krishensar a Gangabal do Naranagu.

Napjatá situace a občasné přestřelky mezi Indií a Pákistánem měly na svědomí uzavření celé oblasti, krach cestovního ruchu na mnoho let a liduprázdné hory.

Nyní je situace o mnoho lepší. Na trase ze Sonamargu jsou stále ještě vojenské tábory ale kontroly již nejsou tak časté a co je nejdůležitější - není nutné žádat o povolení ke vstupu.

Výhodou jsou hory, které stále ještě po všech těch změnách nezasáhl nápor turistů, který je možné v poslední době pozorovat v Ladakhu. Oblast Kašmíru je vynechána ve většině zahraničních průvodců, mapy chybí nebo jsou nedokonalé a pokud se přece jen někdo do kašmírského údolí vypraví, chybí mu základní informace. Většina místních agentur si za treky nechává pěkně zaplatit.

Sonamarg

Sonamarg je posledním místem v Kašmíru nebo prvním místem za sedlem Zoji-la, záleží na tom, odkud jedete. V překladu Sonamarg znamená "Louka zlata", snad se tak jevila ladakhským poutnímů, kteří přicházeli z vyprahlé pustiny do zeleného kašmírského údolí. Začátek treku je asi 2 km pod vlastním Sonamargem u mostu přes řeku. Odtud vás čeká prudké stoupání asi 2 - 3 hodiny k pasteveckým boudám Shok Dharan. Je odtud výborný výhled zpět na Sonamarg a Zoji-la.

Cesta vede po pasteveckých chodníčcích stále do kopce mezi zbytky původního lesa - himalájských cedrů a borovic. Nad hranicí lesa pak začíná asi dvouhodinové stoupání podél vody směrem k Nichinni. To, co uvidíte z tábořiště, není vlastní sedlo. Cesta k němu zabere další 2 hodiny, takže je lepší tábořit pod ním, obvykle tu bývají stáda ovcí s Gudžarskými pastevci.     

Výstup do sedla Nichinai (3960 m) zabere asi 2 - 2,5 hodiny a cesta je dobře znatelná. Na druhou stranu odtud vede cesta nádhernými rozkvetlými loukami stále podél vody až k odbočce k jezeru Vishensar.

Vishensar

Višnuovo jezero - Vishensar - populární místo pro spousty Kašmířanů. Putují sem s najmutými poníky, kuchaři a průvodci. Jezero a říčka z něj vytékající jsou plné pstruhů. Nepochází odtud, byli zde uměle vysazeni. Během nepokojů sem nikdo nechodil a ryby měly šanci vyrůst. Nyní amatérští rybáři chytí a snědí každou malou rybičku a velcí pstruzi zůstali jen v jezeře. Když se domluvíte s místním "porybným", no spíše by se mělo napsat "vyděračem - výběrčím poplatků", můžete si také zarybařit.
Hned pár metrů na Vishensarem je Krišnovo jezero - Krishensar. Obě jsou ledovcového původu a odděleny obrovskou morénou. Nad ním se zdvíhá prudký svah - cesta k sedlu přesahujícímu mírně výšku 4 000 m.

Gadsar

Cesta ze sedla do Gadsaru vede opět krásnými zelenými loukami dolů údolím. Kdysi jsem tu potkal Indy, kteří mě varovali před Cikány. Kousek dál prý je "cikánská vesnice". Napadlo mě v tu chvíli - jak rozeznat v Indii Inda od Cikána?! Šel jsem dál - a opravdu to bylo znát. Vesnice Gudžarských pastevců jsou většinou upravené, čisté. Tato byla jiná. Byl jsem v cikánské osadě a minul ji co nejrychleji. (pozn. v roce 2009 zde již nebyla). Na malé planině za pasteveckou vesnicí je pravidelný vojenský tábor, kde je nutné se registrovat. Může se stát, že vojáci budou chtít povolení pro vstup do oblasti, ikdyž již žádné není potřeba. Uspokojí je jakýkoliv kus papíru se jmény, který vypadá aspoň trochu oficiálně.

Megandub

Po levé straně údolé se cesta velmi prudce vine směrem k Megandubu a poslednímu sedlu (opět něco málo přes 4 000 m). Obrovské kamenné pole v sedle se prochází asi 1 hodinu. Počítejte s další vojenskou kontrolou.  

Gangabal

Po úbočí směrem doprava odbočují stezky k jezeru Gangabal - největšímu a nejkrásnějšímu jezeru oblasti. Gangabal leží pod horou Harrmukh a je posvátným jezerem hinduistů. Pokud ale nemáte čas, neodbočujte k jezeru, ale vydejte se přímo dolů z Megandubu, přejděte na protější hřeben a sejděte do Naranagu.  

Naranag

Do Šrínagaru je to z Naranagu asi 2 hodiny autem nebo 3 - 4 hod busem, který jezdí jednou denně. Naranag byl nástupním místem Yatry k jezeru Gangabal v dobách, kdy byl Kašmír převážně hinduistický. V současnosti je mezi hinduistickými poutníky z vlastní Indie populárnější Amarnath Yatra a ke Ganagabalu míří pouze milovníci hor a rybaření.
Najdete tu zbytky hinduistického chrámu. Místní obyvatelé společně s průvodci turstů tvrdí, že se tu konal 3. buddhistický koncil, avšak to není pravda. Ten proběhl zhruba v roce 250 př. kr. v Patně (Pataliputtě) v dnešním státě Bihár.