Když jsem před třinácti lety poprvé přijel do Lehu, největšího města Ladakhu, ničím se nelišil od jiných indických měst. Pro zahraniční turisty nabízel běžnou směs levných i drahých hotelů, restaurací a služeb. Každý si mohl vybrat, zda se nají v malé jídelničce s místními za pár rupií nebo půjde do restaurace zaměřené na turisty.
Každý další rok pak přibývaly lepší hotely i restaurace a služby se přizpůsobovaly rostoucí poptávce zahaničních návštěvníků. Postupně vymizely malé hotýlky, kde se dalo přespat za pár rupií. Také struktura vlastníků se mění. Mnoho podniků změnilo majitele a nyní je vlastněno ne Ladakčnany, ale Kašmířany a jinými Indy. Majitel hotelu, kde jsme spali posledně, pocházek z jižní Indie - z Keraly a svůj život dělí na půl roku v Ladakhu a půl roku na plážích Goy, kde má restauraci. A protože všichni musí během sezóny trvající dva a půl měsíce vydělat, nasazují ceny výrazně výš než jinde.
