Základ indické klasické hudby je tvořen převážně melodií a rytmem. V pozadí zní základní tón a nad ním se vytváří melodie. Zatímco hudebníci na západě rozvíjeli hudební koncepty harmonie a kontrapunktu, v Indii zůstali věrní jednoduchosti a síle melodické stupnice a rytmu. Principem není hra podle pevně dané a zkomponované partitury, ale improvizace v rozmezí pevně daných pravidel rytmu (tala) a rozpětí not (raga).
Rága je melodická stylizace pěti, šesti nebo sedmi not s určitými intervaly nebo vztahy, které udávají pravidla konkrétní skladbě (kompozice). Rága tvoří duši indické hudby, přesahuje rámec pouhé stupnice. Každá z rág vyjadřuje určitý, předem daný pocit nebo emoci (rasa). Například romantickou náladu, strach nebo údiv. Těchto ras je celkem devět.
Každá rága přísluší jiné části dne a měla by se hrát pouze v tuto dobu. Několik rág náleží i konkrétnímu ročnímu období (jaro, deště...).
Sitar
Sitar je nástroj, který pochází původně z Persie. Název znamená tři struny. Sitar má pohyblivé a oddělávací pražce. Většina melodie se hraje na jednu strunu, pouze několik basových not se hraje na jednu nižší strunu. Na nástroji jsou zároveň tzv. sympathetické struny, které se vždy musí naladit do příslušné ragy. Asi nejslavnějším interpretem je Ravi Shankar, který tento nástroj proslavil po celém světě. Dalšími vynikajícími hráči jsou Nikhil Banerjee a Vilayat Khan. Všichni tři měli stejného učitele - Babu Alaudina Khana. Za zmínku také stojí syn Vilayat Khana - Sujaat Khan. Ten nejen hraje, ale občas zároveň i zpívá.
