AI jako pohodlná past: Vyzkoušejte s žáky „Vězňovo dilema“

Nechci žít podle AI. Je to můj život.

Tuto větu napsal žák v závěrečné reflexi. 

Čím déle jsem poslouchal žákovskou debatu o využívání AI a prohlížel si jejich výstupy, tím víc jsem byl optimističtější, protože zaznělo mnoho přesných a dobrých argumentů pro i proti. Sami dokázali pojmenovat rizika a výhody. Lépe, než jsem původně očekával. 

Obrázek

Například na otázku 

Učitel zadá esej. AI ji za tebe napíše za 10 sekund. Co jsme ztratili?

žáci odpovídali: 

• Pracovitost,
• Šanci naučit se něco nového,
• Umět myslet,
• Asi dovednost psát…

No řekněte sami, není to skvělé? 

Obrázek

Proč řešit zrovna vězňovo dilema?

Tato aktivita není o technice a promptech, ale o hodnotách. Nedávno mě k tomu nakopl článek Pavla Kasíka na Seznam Zprávách K ničemu v práci i doma. Umělá inteligence bude ve všem lepší než my o tom, že AI bude brzy ve všem lepší než my a my se staneme jen „pasivními konzumenty“, pokud si nedáme pozor. Druhou velkou inspirací je pro mě Lidka Kovaříková, která dlouhodobě řeší digitální gramotnost ve výuce češtiny a jako první se ptala žáků i dospělých, zda bychom nechali napsat narozeninové přání chatbotem a kde je ta hranice. 

Co je to vězňovo dilema

V teorii her jde o klasický scénář se dvěma vězni, kteří jsou vyslýcháni odděleně. Pokud oba mlčí, dostanou mírný trest, ale pokud jeden druhého podrazí a začne mluvit, on sám odejde na svobodu, zatímco ten druhý to schytá naplno. Když se ale podrazí navzájem, skončí ve vězení oba s vysokým trestem. 

V kontextu vzdělávání AI dostává mrazivý rozměr. Když jeden student použije AI na domácí úkol nebo prezentaci, zatímco ostatní poctivě dřou, ušetří čas a získá konkurenční výhodu v podobě snadné jedničky. Když to udělají všichni, hodnota té eseje (i té jedničky) klesne na nulu. Učitel ji pak nechá opravit jinou AI, protože ho nebaví číst texty bez duše. Výsledek? Všichni jsou spokojení, že mají hotovo, ale nikdo se nic nenaučil.

V pracovním listu to s žáky rozebíráme na příkladu herního studia, přeci jen vývoj PC her je jim bližší téma:

Šlo mi o to, aby si každý sám v sobě stanovil „Červenou linii“. Aby přemýšlel nad tím, kde sám má stanovenou tu nepřekročitelnou hranici. Co by na AI nikdy nedelegoval. Pro někoho je to psaní narozeninového přání mámě, pro jiného řešení hádek s kamarády. 

Nejlépe v tandemu

Není to snadné téma. Sám nevím, zda by jej měl řešit ve škole primárně učitel informatik. I proto jsem se spojil s naší školní psycholožkou a realizoval tu lekci v tandemu. 

Tady je. 

Úkol 1: Analýza „Pohodlné pasti“

Přečti si následující scénář a doplň tabulku:

Učitel zadá esej. AI ji za tebe napíše za 10 sekund. Učitel ji nechá opravit jinou AI, aby ušetřil čas. Oba jste spokojení, protože máte hotovo.

Úkol 2: Vězňovo dilema (Hra na přežití)

Představ si, že jsi majitelem firmy na výrobu her. Máš dvě možnosti:

1. Cesta člověka: Budeš zaměstnávat drahé grafiky a scénáristy. Vývoj bude trvat 2 roky, hra bude mít „duši“, ale bude drahá.
2. Cesta AI: Všechno vygeneruješ pomocí AI. Hra bude hotová za měsíc, bude vypadat skvěle a bude levná.

Otázky k zamyšlení (skupinová aktivita):

• Pokud tvoje konkurence zvolí Cestu AI, co se stane s tvojí firmou, když zůstaneš u Cesty člověka?
• Pokud všichni zvolí Cestu AI, jak budou hry vypadat za 10 let? Bude v nich ještě něco nového, nebo to bude jen „recyklát“ toho, co už existuje?

Úkol 3: Digitální terapeut (Tvůj nový nejlepší přítel?)

Přiřaď hodnocení těmto situacím podle toho, jak moc ti přijdou „nebezpečné“ 
(1 = v pohodě, 5 = děsivé):

Úkol 4: Boj o významnost (Moje „Červená linie“)

Historik Harari varuje, že se z lidí může stát „třída zbytečných“. Co je ta jedna věc, kterou nikdy nedeleguješ na AI, i kdyby to bylo pomalejší a těžší? (Např. psaní narozeninového přání mámě, řešení hádek s partnerem, výběr dárku…)

Moje červená linie je: ____________________________________________________

Protože: __________________________________________________________________

Celý pracovní list ve formátu PDF si můžete stáhnout zde nebo i na konci tohoto článku. 

Dobrá zpráva, super výsledek, není to marné!

Zde je seznam některých žákovských odpovědí (bez jakýchkoliv úprav) na Úkol 4 týkající se jejich „červené linie“ (věcí, které by nikdy nedelegovali na AI) a odůvodnění těchto rozhodnutí:

• Něco velice osobního (Nevím přesně co) – Protože tak moc osobní věci si řeším sám.
• Nechci, aby (AI) ovlivňovala můj život drasticky např. (škola) – Protože nechci žít podle AI. Je to můj život.
• Své pocity – Protože to není reálný člověk a nevím, jestli by to bylo úplně vhodné.
• Nějakýma potížema v životě, třeba depresi – Protože bych radši to řešil s terapeutem.
• Nechci, aby za mě AI udělala všechno – Protože chci žít poctivě.
• AI je pro mě zdroj informací a já si od ní nenechám diktovat, co mám nebo nemám dělat – Protože AI nemá mysl.
• Já se nechci ptát nikdy, pokud to 100% nepotřebuji – Protože nechci s ní sdílet svoje problémy.
• Výběr dárků – Protože vím víc o tom člověkovi než AI.
• Své pocity – Protože je chci sdílet jen s lidmi, kteří mi dokáží dát zpětnou vazbu.
• Moje pocity – Protože to mi přijde divný.
• Kdyby mi vybrala povolání – Protože si chci vybrat sama.
• Na jakou školu mám jít – Protože neví, co umím a co ne.
• Napovídat mi k něčemu důležitému – Protože to může vést k mojí nebo někoho jiného vině.
• Nápady na kreslení, něco, co souvisí s mojí rodinou – Protože AI by mohla využít těch osobních informací. A AI už přebírá umění, tak se tomu snažím zabránit.
• Moje pocity, povaha, vzhled – Protože nechci, aby AI věděla, jak se cítím, říkala mi, jak mám vypadat a chovat.
• Kamarádství, výběr koníčků, partnera – Protože chci si zvolit sama, kdo se mi líbí.

Obrázek

Neodmítejme AI

Ta hodina mi připomněla jednu důležitou věc: AI nemá smysl ve škole odmítat ani bezhlavě oslavovat. Potřebujeme ji se žáky používat smysluplně, učit je technické stránce, ale zároveň je vést k pochybování, přemýšlení a ověřování.

A hlavně nezapomínat na etickou rovinu. Právě tam totiž podle mě vznikají postoje, které si žáci ponesou i mimo školu.