Technologie ve výuce

AI nám ušetří hodiny práce. Zároveň ale mám čím dál častěji pocit, že za to platíme daň, kterou si zatím neumíme úplně spočítat.

Abych tohle téma mohl se žáky otevřít, připravil jsem pracovní list Smyčka pohodlí. Neřeší lepší prompty ani technické fígle, ale „červenou linii“ – hranici, za kterou už umělou inteligenci nechceme pustit.

Humanoidní roboti zatím nepatří mezi běžné školní pomůcky. Jsou drazí, technicky nároční a pro většinu škol nedostupní. O to cennější je možnost si je naživo vyzkoušet – ne jako hotový produkt, ale jako koncept. Jako příležitost se s technologií seznámit, osahat si ji a pochopit, co (zatím) umí a co od ní čekat nemůžeme.

Dokáže AI složit vánoční hit, odhalit digitální stopu fiktivního spolužáka nebo za vás přečíst stohy papírů?

Celých 24 dní jsem každý den publikoval jednu výzvu pro učitele zaměřenou na práci s umělou inteligencí. Protože vím, jak je prosinec náročný, připravil jsem pro vás nyní jejich ucelený souhrn na jednom místě.

Ano, mám tu pro vás malý dárek. 

Umělá inteligence dokáže generovat KML soubory, KML lze nahrát do online map, mapy lze využít v zeměpisu. 

Co vás k tomu napadá?! 

V zeměpisu jsme se pustili do map a podívali se na to, jak je žáci dokážou zjednodušit. 
Nejdřív vše kreslili ručně. A pak přišla otázka: „Zvládne něco podobného i umělá inteligence?“ 

Tak jsme to vyzkoušeli.

Zadání bylo jasné: „Navrhni 24 smysluplných aktivit pro učitele, které propojí základy promptování, tvorbu a kritické myšlení s umělou inteligencí.“

Co jsem dostal? Teorii, vatu a sobotu v háji. Tak jsem to přepsal ručně a od 1. prosince si každý den otevřete jednu praktickou AI výzvu – žádné sliby, ale nápady, které fakt využijete.

Všude slyšíme o revoluci AI a o tom, jak nám vibe coding šetří čas. Ale kolikrát ji doopravdy použijeme na něco fakt užitečného a jednoduchého? To je ten moment, kdy skočíte do editoru s Gemini a jen mu popisujete svou vizi.

A přesně tak vznikl BUMeetGram. 

Australský učitel a autor Leon Furze v knize “AI ve škole prakticky” tvrdí, že klíč je v tom, naučit žáky myslet s AI, ne místo ní.

Přemýšlel jsem, jak ji opravdu zařadit do výuky tak, aby z ní nebyl jen další rychlý vyhledávač, a vznikla z toho tato modelová aktivita.

Když od AI chcete návod na výrobu bomby a ona odmítne, je to projev cenzury nebo žádoucí bezpečnostní pojistka? Můžeme zároveň z popisu situace Ujgurů v Číně odvodit míru nesvobody v zemi? 

V této aktivitě nejde jen o umělou inteligenci ale spíše o lekci politické geografie kombinované s občanskou výchovou. 

Hranice mezi pravdou a fikcí se stírají rychleji, než kdy dřív. I proto jsme s žáky generovali dezinformace pomocí AI. To není nic nového. 

Důležitější mi připadá následná reflexe toho, co dělali a prožili. A k tomu jsem sepsal pár podkladů, které můžete využít.