Neučím Informatiku a snad mě to ještě dlouho mine. Učím totiž základní dovednosti člověka 21. století tak, aby byl schopný využívat techniku, kterou je obklopený. A uměl s ní smysluplně a efektivně pracovat.

Snažím se prostě žákům vštěpovat počítačovou gramotnost. Neučím tedy Informatiku. Informatika je samostatný vědní obor. Dozvíte se v něm, co je to paket, někdo vám popovídá o Von Neumannovu schématu nebo vás naučí programovat, navrhovat databáze či spravovat linuxové servery.

Všichni o tom mluví, účastní se toho tisíce lidí a guruové vzdělávání to považují za budoucnost školství. O co jde? Jedná se o MOOC - Massive Open Online Courses.
Je nejvyšší čas vyzkoušet tuto progresivní metodu výuky a sebevzdělávání na vlastní kůži.

Většina lidí si při představě studia cizího jazyka vybaví klasickou knihu, sešit a možná pracovní list plný atraktivních obrázků. Zapomeňte na učebnice. Učit se cizímu jazyku můžeme i jinak.

Ne všechny informace publikované v internetu jsou pravdivé. Mnohé z nich jsou neúplné, zavádějící nebo přímo lživé. Podíváme se nyní na pár ukázkových příkladů.

Prý je to moc těžké, příliš obsáhlé, úkoly jsou komplikované, úroveň neodpovídá dovednostem žáka deváté třídy.
„Pane učiteli, to nemůžeme zvládnout!“ jsem slyšel několikrát.

A přece ten projekt podle nedávno publikovaného zadání dopadl výborně. Integruje práci s informacemi, vlastní tvorbu materiálů, grafiku, ekologickou výchovu a mnohé další.

Zásadně neučím žáky pracovat v PowerPointu. Učím je vytvářet prezentace a ještě přesněji řečeno – učím je prezentovat. Možná to sám neumím dokonale, ale poznám špatnou prezentaci. Zejména, když musím v rámci referátů a skupinových prací shlédnout desítky žákovských výstupů. Pak často, dlouze a těžce trpím. PowerPoint je pouhý nástroj, který používáme na jednu malou a nevýznamnou část tvorby našeho vystoupení – totiž k tvorbě prezentace. Většinu času a úsilí bychom měli věnovat tomu podstatnějšímu, přemýšlení o stavbě našeho sdělení.