Před pár dny jsem tu publikoval článek o Pahargangži - bazaru v Díllí. Fotky, které jste u něj viděli už nejsou aktuální. V létě 2010 projel Pahargandžem bagr a zarovnal linii ulice po obou stranách. I když se prý většinou jednalo o černé stavby, celý způsob, jakým byla demolice provedena, je typický pro Indii a její řešení problémů. Takže pokud máte v paměti členitá průčelí domů, barevné cedule, změť drátů a reklam, tak vše je již minulostí.

Je možné, aby si Evropan a Ind porozuměli? Nebo se příliš liší náš a indický pohled na svět? Tuto otázku řeší známý román Cesta do Indie. Námětem románu je konflikt mezi západní a východní kulturou v Indii, mezi britskými úředníky - kolonizátory a běžnými vzdělanými Indy. Civilizační, kulturní a náboženské rozdíly tvoří velkou propast mezi tím, jak vnímají svět a své protějšky.

Pro mnoho turistů je Pahargandž prvním místem, se kterým se po příletu do Indie setkají. Je jedním z nejrušnějších bazarů v Delhi
Dá se říct, že je zároveň místem nejvíce šokujícím. Svojí atmosférou rušného trhu, davů lidí, nepořádkem, hotýlky a restauracemi přitahuje nejen obyvatele Delhi, ale i zahraniční turisty.
První dojem je obvykle šok.

Nad nimi, stále ohromně vysoko nad nimi, zdvíhala se úrodná země směrem k čáře sněhu, kde od východu k západu přes sta mil, jakoby zaříznuta pravítkem, zastavila se poslední ze smělých bříz. Nad tím, v pozdvižených balvanech, snažily se skály prorazit svými hlavami nad bílou páru. Nad nimi pak, neproměnný od počátku světa, ale měnící se každou polohou slunce a mraků, rozkládá se věčný sníh.

Heat and Dust je příběh dvou žen, které od sebe dělí 50 let. Olívie žije se svým manželem - úředníkem britského Rádže v Indii během dvacátých let 20. století. Hledá své místo jak po boku manžela, tak ve společnosti jiných Britů svázaných konvencemi a ostře vyhraněných a distancujících se od místní domorodé společnosti.

Helena Norberg-Hodge byla jedním z prvních cizinců, kteří navštívili Ladakh poté, co byl v roce 1974 otevřen světu. Ladakh je odlehlá oblast Indie, ležící za hradbou himalájských vrcholů. Po staletí si zachovávala svoji izolovanost a svébytnou kulturu. Ladačané, vyznávající převážně buddhismus, žijí v pozoruhodném souladu s místní drsnou přírodou.
Kniha Ancient futures (Dávné budoucnosti) je tím nejlepším, co lze o původním životě v Ladakhu najít. Autorka měla totiž příležitost pozorovat místní společnost, zvyky a sociální vazby ještě před tím, než je nenávratně ovlivila indická (myšleno jiná, nehimalájská) a později i západní kultura.

Roku 1526 dobyl afghánský vládce Bábur Indii. Do konce života mu zbývaly čtyři roky, ale i tak stihl založit největší indickou vládoucí dynastii - byl prvním z takzvaných velkých Mughalů. O jeho osudu se můžete dočíst v románu Říše Mughalů - Nájezdníci ze severu.