Pokud vás omrzí suché vnitrozemní oblasti Indie, zajeďte si do Keraly. Kerala je stát na jihu Indie při Malabarském (západním) pobřeží. Jedním z největších lákadel je unikátní systém tzv. backwaters. Celé pobřeží je totiž protkáno systémem lagun, jezer, ústí řek a kanálů, kde se mísí říční a mořská voda.

Pokud budete mít během pobytu v Lehu chvíli času, určitě si nenechte ujít sjezd na kole z Khardung La. Toto horské sedlo odděluje údolí řeky Indu od údolí Shyok a Nubra. Khardung La leží ve výšce 5359 m.n.m a je jedním z nejvýše položených silničních sedel na světě.

Obvykle tu zmiňuji knihy, které jsou nějakým způsobem spojeny s Indií a stojí za to si je přečíst. Ať už jako zdroj informací nebo inspirace ohledně indické kultury, reálií nebo atmosféry. S tou poslední - Čadrakántou převyprávěnou naší přední indoložkou paní Dagmar Markovou jsem na vážkách.
Proč? Člověku neseznámeném s indickou kulturou a rozdílností mezi stylem naší a indické literatury bude text připadat zmatený, nelogický, nekvalitní, skoro bych řekl typický brak.

Nejkrásnější místa v Indii jsou ta malá, nezahlcená turisty, nezmíněná v tištěných průvodcích. Jedním z takových je i poutní místo Omkaréšvar na řece Narmadě. Zatímco Indové jej znají velmi dobře, v turistických průvodcích jej nenajdete vůbec, nebo je popsán jen několika řádky.

Před několika dny tu byla představena kniha Karma Cola, stavící se k indickému duchovnímu životu velmi skepticky. Pravým opakem je novinka od spisovatele a historika žijícího v Indii - Williama Dalrymple - Nine lives. A určitě stojí za přečtení. I když je dostupná zatím pouze v angličtině.
V devíti kapitolách je představeno devět různých životů a cest víry, které reprezentují část z duchovního bohatství Indie. Každý z nich je jiný, originální. William Dalrymple se v každém z nich soustředí na příběh konkrétního člověka a na to, jakým způsobem jej jeho víra obohacuje. Vše nenásilnou formou usazuje do kontextu místa a času.

Od úplného počátku, kdy jsme se rozhodli jet do Indie, bylo všem jasné, že chceme vystoupat na nějakou šestitisícovku. Stok Kangri je jedna z nejsnáze dosažitelných, přesto nebyla od začátku naší № 1. Tou byla nejdřív hora Kang Yatze, která působí opravdu monumentálně. Proti však bylo několik zásadních detailů: nebylo jasné, kolik je tam sněhu (nepotkali jsme nikoho, kdo by se odsud vracel), je nutné vláčet s sebou lano, mačky a cepíny celým údolím Markhy a na výstup se vydat po šesti dnech treku, kdy už by se člověk raději viděl někde dole.