Indie

Původně jsem na tu plantáž jel jen fotit. Ale sběračky čaje v indickém Ásámu byly tak milé a upovídané, že jsem s nimi zůstal téměř celý den a zapojil se do procesu trhání a zpracování čaje.
Byla to dřina. Jak fyzicky, tak i jazykově. Ony nemluvily anglicky a já ásámštinu neovládám. Takže večerní sklenička čaje, kterou jsem si unavený dal, byla opravdu zasloužená.

Urazit 96 kilometrů vlakem po úbočí Himálaje tu trvá 5–6 hodin. Trať překoná převýšení téměř jeden a půl kilometru a jet rychleji prostě nejde.
Indická úzkokolejka do Shimly je právem jedním z technických zázraků britského stavitelství. I proto byla zapsána na seznam světového kulturního děditství UNESCO.

Ano, ten nadpis je pravdivý. I v jižní Indii můžete najít kus Tibetu, buddhistické mnichy a jejich kláštery uprostřed vedra a zeleně.
Většina z nás má buddhistické kláštery spojené s Himálajem a severem země. Málokdo ale tuší, že i na jihu najdete tibetskou komunitu o téměř 10 000 členech.

Současná horská silnice číslo 22, která vede po trase stezky původně spojující Hindustán a Tibet, je dostatečně rychlá a široká. Málokdo si ale uvědomuje, že ne vždy to tak bylo. V její polovině, mírně mimo trasu, leží jedno zajímavé místo – chrám Bhimakali.
Dnes tu potkáte usměvavé turisty s fotoaparáty i hinduistické poutníky. Ale ještě nedávno probíhaly v místním chrámu krvavé lidské oběti.

O překvapení na tomto treku není nouze. Divoká řeka, osamělé vesnice, krásné vodopády a sedlo vysoké téměř pět tisíc metrů.
Přesto ale nepatří mezi obtížné. Je jen málo známý, a proto zatím i „nezkažený masovým turismem“. Řeč je o treku přes sedlo Rupin spojující indický Uttarákhand s Himáčalpradéšem.

„Hele, krokodýl!“
potichu zašeptal náš veslař, průvodce a strážce v jedné osobě. Plavili jsme se po řece Kaveri v ptačí přírodní rezervaci Ranganathittu. Já až příliš zaujatě pozoroval stovky místních ptáků a tak mě blízkost obrovského plaza dost překvapila.
A to už jsem si předtím říkal, že těch zážitků bylo dost – hejna ptáků, pěkná řeka a blízké chrámy. Asi to nestačilo.

Informací o tom, jaká očkování „nutně“ potřebujete na cestu do Indie, je plný internet. Weby soukromých klinik vám poskytnou dlouhý seznam infekcí a rizik. A také pěkně drahý seznam toho, jak se jim bránit.
Asi půjdu proti obecnému trendu a podívám se na celou problematiku trochu jinak. Základní otázka totiž zní: Očkovat nebo neočkovat před cestou do Indie?

Když jedete do Indie se zájezdem, máte program pevně daný a délku pobytu stanovenou předem. Máte zřejmě průvodce, který se o vše postará, lokalitu zná a ušetří vám mnoho starostí.
Pokud ale cestujete na vlastní pěst, je vše složitější. Kolik času potřebuji, abych si užil Indii?

Asi byste nečekali, jak lehce se dá překonat řeka, když zrovna chybí most. V některých částech jižní Indie totiž zajišťují služby převozníka zajímavé a dost originální čluny – kulaté korakly.
Sám bych neřekl, co všechno se do takové „proutěné mísy“ vleze. Lidé, náklad, kolo a jen tak mimochodem i jedna motorka.
No, neutopili jsme se. Skoro bych řekl, že těch motorek by se do člunu vešlo i víc.

Počítá se mezi 12 nejdůležitějších míst Indie zasvěcených Šivovi. Pramení tu Gódávarí – jedna ze sedmi posvátných řek. Je poutním místem a přitom zůstal dostatečně malým a skromným.
Trimbak má v sobě vše, co by vás mohlo zajímat. Hojně navštěvovaný chrám, dávnou legendu o zrození řeky, možnost pěšího výšlapu do kopců a velmi fotogenické okolí.